Myslím, že značná část problému je způsobena nesmyslnou snahou zavděčit se všem.
Za sebe: pokud mi někdo řekne "ne, nemůžu", tak to nemám problém unést a vzít to jako fakt. Pokud mi řekne, že může, ale pak z nedostatku asertivity slíbí někomu jinýmu něco jinýho a plácá se v tom, tak bych to nesla velmi úkorně a takovej člověk by to měl u mě dost špatný (pokud bych já byla matka toho oslavence a můj nejlepší kamarád mi slíbil, že na oslavu přijde, ale pak by dal přednost závodům, tak bych byla hodně naštvaná, protože bych to vnímala tak, že jeho priorita jsou ty závody, nikoli to kamarádství. A udělat mi to jako dospělýmu, tak by naše kamarádství dostalo dost výraznou trhlinu, opět z důvodu, že by to na mě působilo dojmem, že když ten člověk dá přednost něčemu jinému před DOMLUVENOU akcí se mnou, tak mu na mně asi nijak zvlášť nezáleží a nemá cenu do něj citově investovat).
Kdyby to nebylo slíbené předem, tak bych to tak jednoznačně neviděla, záleželo by na okolnostech. Ale tady to předem slíbené JE a tudíž je to v mých očích jasné - omluva by byla jen úraz, nemoc, přírodní katastrofa. Sliby se maj plnit, pokud to někdo bez závažných důvodů nedělá, tak není hoden mého přátelství.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.