Re: O lidech unavených životem…
Šuplíku,
tak to se přiznám, že s takto dramatickým průběhem odloučení zkušenosti nemám, s občasným zastýsknutím ano, ale pak zas bylo všechno OK a děti si na nás ani nevzpomněly, a to byly většinou v "drsnějším" prostředí (tábory) a poměrně od nízkého věku (předškolního).
Pokud by skutečně bez nadsázky probíhalo to, co popisuješ (probrečené noci a dny atd.), tak bych asi taky přijela a zavedla dítě za nějakým odborníkem, protože mi to přijde jako velmi nestandardní reakce a obávala bych se nějakého psychického problému, na který sami nestačíme a u kterého bych pociťovala nutnost řešení.
Odpovědět