Re: O lidech unavených životem…

"Což je jeden z důvodů, proč nemám moc ráda lítání po psycholozích - dítě tím získává pocit, že je jeho problém natolik vážný, že si s ním ani ten "velký, silný a spolehlivý" rodič neví rady. Pokud jde třeba o školu nebo nějaké sociální poruchy, tak se to ještě dá uhrát, ale právě u těch iracionálních strachů je to do určitého věku hodně problematická záležitost."

Tak tady si myslím pravý opak.

Nevím, co myslíš "lítáním",ale pokud je to skutečně tak, že dítě MÁ nějakej problém, se kterým si ani rodič neví rady, tak nevidím moc smysl v tom, aby mu rodič odmítl pomoct v obavě, že přestane být tím "velkým, silným a spolehlivým", která je podle mě navíc lichá (když dítě chytne slepák, tak taky neztratí důvěru v rodiče, když pojedou kvůli tomu za doktorem do špitálu, kterej tomu rozumí líp než ten rodič.)

Přece není žádná slabost říct "toto je věc, na kterou nejsem odborník, půjdeme za odborníkem" a ani ve snu si neumím představit, že když to rodič řekne s dostatečnou sebejistotou, že by ho to mohlo u dítěte "shodit" nebo to dítě znejistět.