Hele, zažila jsem péči o dědu do jeho smrti.
Peníze - měl svoje, neměla jsem přístup k jeho účtu.
Chodil mu tam jeho důchod, automaticky odcházelo inkaso (dům vlastní), tj. bylo jasné, že na povinné platby je. Na osobní útratu si vybrat na poště uměl bez problémů, nekontrovala jsem ho nijak cíleně (kontokorent povolený neměl, takže do mínusu by se nedostal, povinné platby byly zajištěné tím souhlasem s inkasem). Neúmysleně jsem samozřejmě při úklidu nějaké ty výběrní lístky a měsíční výpisy viděla, občas mi to přišlo, jako tobě - proč třeba po třech dnech 2000,- Kč, když ani nejel do města? Nebylo to ale nijak často, tak jsem to nechávala být.
Nenápadně jsem to sledovala, protože chodil do hospody, kde byly "výherní" automaty a věděla jsem, že hraje (když vyhrál, chlubil se doma kapsama plnýma drobáků). Ale do žádné fatální situace to nesklouzlo, tak jsem mu tu "radost" nebrala, ale po očku jsem to teda fakt sledovala, kdyby to přerostlo úměrnou mez, tj. kdyby třeba hned vybral celý důchod a během týdne ho tam naházel, tak bych zasáhla, při všem respektu ke svému dospělému předku.
Tj. na tvém místě, ano, sleduj, ale pokud to nějak zásadně nevyčerpává jeho rozpočet, nechala bych ho být. I na jejich psychiku je důležité, že se ještě k nim nechováme, jako k dětem.
Jinak také jsem různě řešila "přechody k jiným dodavatelům plynu", na předváděčky teda naštěstí nejezdil, úvěrové smlouvy neuzavíral, žil normálním skromným vesnickým životem, spíš jsem ho musela nutit, ať za něco utratí