Re: Zůstat nebo přestoupit?

Teoreticky máš pravdu, ale v praxi je to často tak, že jednak zná matka dítě líp než otec a jednak je to většinou matka, která se s dítětem učí pravidelně. V takových případech by to měla být matka, která rozhodne. Já taky nekecám do toho, do jakého servisu dá manžel auto, protože se v tom nevyznám.

Ale kdyby to bylo tak, že by se otec dítěti fakt pravidelně věnoval a viděla bych, že se mu dítě svěřuje atd., tak pak bych to řešila společně.

U nás to bylo tak, že dítě bylo celé roky nespokojené ve škole. Nebylo to nic, co by vzniklo najednu, postupně to eskalovalo. Když ze začátku se svými problémy ono samo nebo já, mluvilo s otcem, tak ten si to sice vyslechl, ale vždy nad tím mávl rukou, že to se mezi dětmi dělá, že to je běžné a že si z toho nemá nic dělat. Jsem přesvědčena, že nad tím "mával rukou" hlavně proto, že kdyby uznal, že jde o něco, co vybočuje z normálu, tak by to měl řešit. a to se mu nechtělo.

Nakonec jsem to byla já, kdo rozhodl, že dítě přejde jinam, jinou školu jsem našla a vše zařídila. Manželovi jsem to jen oznámila včetně důvodů. Hrozně se divil, proč, že prý o žádných zásadních problémech neví. Tak jsem mu řekla, že má pravdu, že poslední dva roky se s ním o tom ani dítě ani já nebavíme, protože když jsme tu snahu (a důvěru) měly předtím, tak dával najevo, že on v tom žádné problémy nevidí. Te´d jsem tedy vše vzala na sebe, včetně odpovědnosti za to rozhodnutí. Nakonec uznal, že mám asi pravdu.

Po mých zkušenostech bych na místě zakladatelky spíše ještě ten rok vyčkala. Pokud je kolektiv ve třídě dobrý, zapadnou tam kluci za rok stejně jako teď. Jestli tam není úplně ideální, mají větší šanci za rok, že zas o trošku víc vyzrají. Moje jedno díte je ťunťa a otrkává se s lety jen velmi pomalu. Co se týká názorů otce - viz výše. Jestli se dětem věnuje pravidelně, zkusila bych se ho přesvědčit. Jestli se ale jen jednou za měsíc podívá do žákovské, tak bych ho postavila před hotovou věc.