Re: Jak poznat výmluvu od skutečného důvodu?

Majáková,

ono když byl člověk vychovaný jako "slušňák", tak mu většinou neřekli, co má dělat, když se ta druhá strana nezachová dle jeho očekávání, případně spustí nějaké to citové vydíráníčko.

To není posměch, taky mi to hodně dlouho trvalo a ještě nemůžu říct, že to úplně umím.

Ale podstatou je to, co říká Žžena - nastavit si hranice toho, co je pro Tebe ještě přijatelný, a to, co je nad to, bez výčitek odmítat. Když to člověk nedokáže, tak pak dojde k tomu paradoxu, který jsi trochu nastínila v začátku - nechá se zahnat do kouta a má pocit, žeodtamtud se nedá už nic jiného než zaútočit (takže vlastně tu slušnost tak trochu popře). Z vlastní zkušenosti vím, že když udělám něco, co nechci, jen z pocitu "že bych měla", protože se tam nechám domanipulovat, tak mám pak na toho druhýho vztek a jsem náchylnější k tomu "vyletět"


V podstatě je dobrý umět rozklíčovat v tý situaci, na co máš právo a čím bys už zasahovala do prostoru toho druhýho, a v tom, co popisuješ, nic takovýho (zasahování do prostoru) nevidím, ani když bys jí řekla, že se Ti to nehodí/že Ti vadí, že už to potřetí zrušila.