Re: Psychicky stav po bouracce

Nic neni ve skutečnosti tak horké a strašné,jak se ti to jeví ted,nedlouho po tom šíleném zážiku.Do budoucna,jestli ti můžu poradit,nebrzdi tak moc - já jsem jendou srazila psa za jízdy,podruhé taky srnu,obojí teeda nebylo v zimě,ale: pes najednou přebíhal rychlostní silnici,kde vůbec neměl co dělat,daleko od lidských obydlí, v rychlosti jsem koukla do zpětného zrcátka,jak mohu brzdit,bohužel za mnou jela další auta,takže jsem jen přibrzdila cca na 60 a auto jen odhodilo psa někam stranou,pokračovala jsem stále v cestě,i kdy jsem byla ten moment taky šoking.ale bylo nutno se zas hned vzpamatovat a věnovat se provozu. U auta jsem měla jen ze spodu trochu pomačkané plechy.
Tak nějak podobně se mi podařilo srazit srnu,až jsem dojella dom,takk jsem si všimla,že na pole zároven se srnu mi odletěla i spz,tak jsem se zase musela vrátit,po srně ani památky a chodila jsem tenkrát po poli a hledala značku...podařilo se,pak jsem zajela taky do našeho dvorního autoservisu a poprosila pány kluky,at mi to krásně vyklepou až k nepoznání,že něco bylo(odnesla to jen spz)a manžovi jsem to řeklal až po letech.Ještě si dělali servisáci tenkrát srandu,že byli na značce srnčí chlupy.

Ani v jednm z těch případů jsem ale nebrdila úplně "na kost",jen trochu přibrzdit a pokaždé zvířata letěla bokem pryč.

No taky už jsem v zimě dostala hodiny na kluzké silnici,shodou okolností na takové adrenalinové,kde vůbec manžel nechtěl,abych tam tudy jezdila a ják na potvoru při jízdě z kopce se najednou auto prostě urvalo a já se jen modlila,at se strefíme mezi 2 sloupy osvětlení a ne do nich - jo,vyšlo to,ale jak jsem vysedala z auta,tak jsem sebou práskla jak široká tak dlouhá. Auto opět to něštěstí přežilo bez úhony.

No a naposledy jsem před lety chytla hodiny ale napoměrně široké silnici,takže autu to stačilo,užili jsme si kolotoče,ale zůstali jsme naštěstí na sinici.