Re: Co s detskym vegetarianem

Co je na mojí formulaci povýšeného? Že si dovolím vyjádřit svůj názor na stravování, který se neshoduje s většinou? To, že člověk svým dětem předává určitý životní styl, je úplně normální, a zabránit se tomu nedá. Každý prostě žije jinak: někdo se celé dny kouká na televizi, někdo tráví hodně času venku. Někdo jezdí po výletech, někdo jiný zase rád chodí za kulturou, někdo tráví veškerý volný čas na chatě. Pro někoho je jakýkoliv zájem o jídlo snobárna, někdo považuje zdravé jídlo za důležité, pro jiného je důležitější se pořádně nacpat a bez bůčku by jeho život neměl smysl. V tom děti vyrůstají, ať chtějí nebo nechtějí, a buď jim životní styl jejich rodiny dává smysl, a pak v něm třeba budou více-méně pokračovat, nebo se proti němu vymezí a půjdou úplně jiným směrem. To už je jejich věc. Ale to, v jaké rodině se narodí, je samozřejmě ovlivňuje. V životě jsem synovi neřekla, že je maso fuj, ale zároveň mu na rozdíl od některých svých známých netajím, odkud pochází - že aby se mohlo maso jíst, musí se zvíře, které se v zásadě ničím neliší od našeho psa, zabít a naporcovat. Nepouštím se do žádných detailů, neukazuju mu žádné brutální fotky, ale ani ho nekrmím pohádkami o šťastných kravičkách, spásajících zelenou travičku, které nám s radostí "dávají" maso a mléko, když všichni víme, že realita je z 99% někde jinde. Prostě mu nelžu, to je všechno, ale bavili jsme se o tom párkrát (na synův popud) , rozhodně to není každodenní téma. Jestli ti můj přístup přijde povýšený, je to tvoje věc, já mám to štěstí, že jsou mi názory cizích lidí jedno