Re: Jak motivovat dítě s aspergrem ve škole?

Ahoj, píšeš že chápe, jak se má chovat a současně, že neví, jak se já chovat?
V tomhle by chtělo mít jasno.
Pokud je to diagnostikovaný asperger, tak předpokládám, že je integrovaný, má IVP a v IVP je specifikováno, jak s ním pracovat. Toho bych se držela. Pokud specifikováno není, konzultovala bych příslušné odborníky (se zápisem, aby ti nemohli říct jen nějaké blabla) a určitě se ptala rodičů, jak to dělají doma, na co je dítě zvyklé atd.. pokud možno se moc neodchylovat. Puberťáka je leckdy obtížné motivovat, i když není asperger, takže bych si nekladla nadměrné cíle, spíš se snažit dostat situaci do únosných mezí.
Nejsem odborník na aspergery, můžu ti poradit jen jako učka-obyčka, to, co popisuješ s tím notýskem, to bych určitě nedělala, umím si představit, že to dostane dítě do ještě větší opozice, je to hloupé a zoufalé a pokud je to dítě chytré, tak je mu to jasné a bude z tohio číst, že vás má na lopatě.
Pokud máš možnost, že když vyrušuje, je odvedené do relaxační místnosti, tak to je super a víc nepotřebuješ. NEjdřív bych s ním promluvila, jestli, protože je šikovný a chytrý, chce dělat víc, než ostatní děti. Zajímavé, rozšiřující úkoly, které mu umožní poznat, pochopit víc, jít víc do hloubky, pokud kývne, sláva, zaměstnat a trvat na tom, aby tu práci udělal. Pokud ne, nic ho nebaví, tak prostě vždycky, když začne, odvést, klidně může být v relaxační místnosti třeba celý den, zmeškanou práci udělá doma, variantně ji může dělat sám v relaxační místnosti. Pokud má potíže v komunikaci s ostatními dětmi, tak notýsek, kam mu napíšeš, co má udělat, pokud je to v jeho silách, měl by si sám zjistit, co má udělat, jako děti po nemoci. Důsledná kontrola, že má hotovo.
A nic víc. Nerozčilovala bych se, nedělala opičky, neprosila ani nevyhrožovala. Podle mě je v takových situacích, kdy v principu děti hledají hranice, zůstat v klidu a nad věcí. Nemusí milovat učení, kdy nechce. Musí respektovat pravidla třídy a udělat to, co je zadáno udělat. Zbytek je na něm.