Re: Nešťastni ze svého psa

Máme erdelteriéra a sice nám nedělala TAKOVÝ příšernosti jako Vám, ale dělala jiný věci, ze který jsme (byli) na nervy.
Základem bylo si uvědomit, že teriér není pes. Teriér je teriér a podle toho se k němu musí přistupovat. Měli jsme psy jiné rasy a ten výcvik a výchova byl absolutně o něčem jiném. Teriér má v první řadě svojí hlavu.
Taky jsem měla mockrát chuť jí odvézt do útulku (no občas jsem měla sto chutí jí zabít), ale vždycky jsem to překonala.
Teď v jejích téměř 7 letech jsme už sehraný pár. Asi tak cca rok a půl zpátky se zklidnila a dospěla.
Pustit na ulici na chodníku jí nemůžu - vítá lidi, běží za imaginárníma kočkama...ale třeba v lese na houbách jí klidně můžu pustit. Už neutíká ze zahrady tak často. Většinou třeba jen 1x za víkend zdrhne a vrátí se třeba už za 20 min - není pryč 6 hodin jako dřív. Už se neválí ve sra.kách. Už neškrábe dveře, když je sama doma. Pouze okusuje kliku a vyje. Ale nesmí být dlouho sama, to je pak celá oslintaná.
Jediný co jí zůstalo, že vítá hodně lidi (skáče na ně) a mlaská hrozně nahlas. Jinak je docela fajn.
Jediné co vím, že už si teriéra nikdy nikdy v životě nepořídím. A bůh ví jestli vůbec ještě nějakýho psa. Ona fakt vydá za několik psů a myslím, že má energie tímto směrem je zcela vyčerpána.