Re: Pocity úzkosti

Ahoj, zažila jsem to samé, jak popisuješ, před cca rokem a půl. Stavy úzkosti, velké únavy, bušení srdcem divné pocity...chtěla jsem jen vše zaspat, nedokázala jsem se z ničeho radovat a na nic těšit. A vše to přišlo naprosto nepochopitelně bez důvodu...bylo to těsně po maturitě, úspěšně jsem odmaturovala, dostala se na vysokou, začalo léto..měla jsem se radovat a né ležet doma v úzkostech. Nejdřív jsem nevěděla, že to jsou úzkosti, jezdila jsem pořád na pohotovost s bušením srdce a špatným dýcháním, obávala jsem se nejhorších nemocí a vše se ještě víc prohlubovala. Nakonec jsem skončila u skvělé psychoterapeutky a dvakrát týdně k ní začala docházet. To povídání s ní mi strašně pomohlo. Zjistili jsme, že jsem během života často potlačovala důležité emoce (např. z úmrtí v rodině atd) a vše se to kupilo a najednou vyvřelo na povrch. Naučila jsem se o všem více mluvit a více dávat najevo emoce. Taky mi byly předepsány AD Zoloft, po kterých jsem teda první týden lezla po čtyřech a zvracela a byl to asi nejhorší týden mého života, ale nakonec se vše obrátilo k lepšímu a během dvou měsíců jsem byla zas normální, usměvavá holka, našla jsem si nového přítele, začala si užívat života...po roce AD vysadila. Občas se mi ty stavy v malé míře vrací, třeba teď, protože jsem nemocná a jen ležím a nutí mě to myslet negativně...ale vím, že se to dá zvládnout :) ale každopádně nelituju, že jsem tenkrát hned ze začátku začala s těmi terapiemi, myslím, že mi pomohly víc, než ty antidepresiva. Je to nejlepší mluvit o všem s někým...přemýšlím, že na ně začnu chodit znovu. Je to i taková prevence, aby se úzkosti znovu nevrátily :)