Re: Dusím se v paneláku

Lído, no tak my jsme nebydleli v ničem hrozném, ale prostě bylo to krajské město a nějaký ten ruch tam byl, nebyli jsme na sídlišti - tam bych fakt nepřežila, ale v zástavě normálních rodinných domů. Faktem je, že člověk si na ruchy zvykne, neslyší je, ale fakt neznám město, kde není slyšet nějaká výpadovka, vzdálená dálnice třeba, snad každé bydlení má nějaké to "ale"... V paneláku jsme nebyli poslední patro čili jsme normální život sousedů slyšeli- chůze, běžné hluky. Normální bych dala do uvozovek, protože jednu dobu tam bydlela snad prostitutka, pak paní chodila v nějakých hlučných nazouvácích...
Je fakt, že staré osazenstvo tam bylo v pohodě - s těma problém nebyl skoro nikdy nepočítám-li právě návštěvy vnoučat u nich, kdy děti bořily hlukem dům, ale přesně jak píšeš, dodržoval se noční klid, o víkendech když už tam se pracovalo či hrálo na nástroje dopoledne do 11:30 hod. a pak případně zase odpoledne třeba po 14 hodině... Jenže to staré osazenstvo začalo poslední roky u nás stárnout, někteří se odstěhovali a začali přicházet mladí, a to bych nepřála ani hadovi. Já mám fakt pocit, že mladá generace o cca 10 let mladší než my je fakt velmi sebevědomá, ale bezohledná... Minulý týden jsme potkali našeho bývalého souseda a říkal se slzami v očích, že se tam začalo krást - lidi kradou i žárovky na chodbách, začalo se to tam hádat... a další lidi z naší generace se stěhují na domek a oni už po domku taky koukají... Jak píšu v paneláku je to strašně moc vrtkavé - tím neříkám, že u nás to vrtkavé být nemůže - však jsem psala, že když vidím tempo rozvodů, tak se taky můžeme těšit, že se tu vedle budou rozvádět a bude se to tu obměňovat... Jenže pořád je fakt rozdíl mít sousedy vedle a nebo s nimi sdílet společný majetek.