Re: Upřímnost, takt, lež - kde jsou podle vás hranice a co osobně preferujete?

1. Někdo ti dá posoudit svůj rukopis, který je děsný, navíc plný pravopisných chyb.

2. Kamarádka tě požádá o názor na svoje nové šaty. Koupila si o číslo menší a je v nich napěchovaná jak talián do střívka.

3. Tchýně tě pozve na oběd a oběd ti nechutná.

1. Sdělím mu svůj názor, výslovně řeknu, že je to můj názor, že pro moje vnímání, z hlediska mých preferencí atd. je to takové a takové. Případně že mám zkušenost, že nakladatelé takovýto rukopis určitě nevydají z těch a těch důvodů. Doporučím, že pokud by chtěl ten rukopis přece někde nabízet, aby ho nejdřív nechal opravit korektorem, neboť je tam spousta chyb. To vše lze říct bez pohrdání nebo jiných "shazujících" emocí.

2. Pokud mě kamarádka výslovně požádá o názor, řeknu jí, že mi připadá, že o číslo větší šaty by jí slušely o moc víc, než tyhle těsné.

3. Pokud se mi z něj nedělá špatně, sním aspoň něco a nevyjadřuju se (pokud by mi to předkládala pravidelně, vysvětlím, že to nemám ráda/že v této úpravě to nemám ráda a požádám napříště toto jídlo mi nepředkládat). Pokud se mi dělá špatně, omluvím se, že se mi nějak udělalo špatně a už nejím. Pokud se mě tchýně zeptá, jestli mi oběd chutnal, popíšu konkrétní věc, kterou mám radši jinak (třeba že nejsem zvyklá tolik mastit, nebo že to na mě bylo příliš kořeněné nebo tak).