Re: Upřímnost, takt, lež - kde jsou podle vás hranice a co osobně preferujete?

1. řekla bych, že je třeba na tom ještě zapracovat a že by dotyčný mel zvážit, zda si nenechá udělat od někoho opravu pravopisu a doporučila bych pár praktických věcí z literárního řeměsla. Prostě bych řekla, že to podle mého názoru není zralé.

2. To by záleželo na okolnostech - pokud bych např. věděla, že si kamarádka koupila menší šaty, aby měla větší motivaci zhubnout, tak bych jí řekla, že zase tak moc nechybí a budou jí sedět jako ulité. Pokud bych vědala, že se hubnout nechystá, asi bych řekla, že tomuhle stylu šatů přílišná přiléhavost nesvědčí a že by na n í víc vynikly, kdyby je vyměnila za kus o číslo vetší

3. Kdokoliv by mi uvařil a pozval mne, tak bych nic neřekla, protože chuť je hodně subjektivní a chuťpvé zvyklosti jsou různé a hlavně by mne těšilo, že mi někdo neco uvařil.
Nejsem moc vybíravá. No, moje tchyně vaří skvele, takže jsem to neřešila, ale obecně razím zásadu, že když mi něco nechutná, ještě to neznamená,že to není dobré/povedené. Co by se max. mohlo stát je, že si nepřidám. Jádlo, které jsem opravdu nebyla s to sníst bez úplného znechucení jsem měla na talíří párkrát v životě, osttaní beru jako odchylky od toho, na co jsem zvyklá.