Re: Proč ženy touží být za svým mužem vždy pozadu?

No, tak za sebe musím říct, že bych vedle sebe vyžlátko hubený malinký celkem určitě mít nechtěla, bo sama nejsem žádná éterická víla a tak bych si připadala jako slonice vedle mravence. Když je chlap větší (do výšky i krapet do šířky) tak mi to přijde opticky tak nějak rovnoměrnější uspořádání než naopak. Jestli to jsou stereotypy nebo vyplouvající prazážitky to netuším. Např. můj muž má i větší nohu než já což je v případě mých 42 docela fajn, nemusím se cítit blbě že mám nohu jako lyži, když on má ještě větší (pravda, dědí se to, takže chudáci děti kam asi dorostou jejich tlapičky).

Věkově - no ač by to podle vzhledu nikdo nehádal tak je o rok mladší (je fakt, že zpočátku jsem ho i kvůli tomu nechtěla, ale ne kvůli číslu jako takovému, nýbrž proto že měl před vojnou - tenkrát ještě byla povinná).

S tím vzděláním - v podstatě jsem na tom teď "akademicky" líp, v reálu mi to bude na prd ve vztahu k výdělku, muž vydělá víc i bez titulu než já s titulem. Ale kdysi v dávnověku můj předchozí přítel měl jen učňák a já plánovala tu VŠ a problémy to dělalo, potřeboval nade mnou víc machrovat v jiných oblastech což jsem nesla natolik špatně že jsem se s ním rozešla. A co se financí týče - no kdybych vydělávala částky nad sto tisíc a manžel o pár desítek tisíc míň, asi bych to zkousla. Ale když budu mít plat určitě podprůměrný, tak aby vydělal ještě míň než já..... to je pro rodinný život trochu blbý.

Takže záleží jak se to vezme. Jako mladé holce mi bylo leccos šumák a jiné věci mi přišly důležité, teď po 15 letech soužití můžu možná něco přehodnotit, nicméně zatím mi ten náš model vyhovuje.