Re: ne-ockovani, nevedomost a nasledky

Loro, já chápu ty, kteří mají po očkování problémy. Moje nejmladší dcera měla po očkování hexou reakci na složku pertuse, docela jsem měla fakt strach (dlouhodobý neutichající pláč, fakt strašný). Přesto nezavrhuji očkování jako celek, jak to dělají mnozí. ANo, jsem ráda, že děti vesměs snášejí očkování dobře a vím, že to tak nemá každý, proto si myslím, že by bylo vhodné vyšetřit imunitu dítěte před zahájením očkování, aby se minimalizovalo riziko následků. V dnešní době se na to vysloveně kašle, jak jsem psala, jediné co lékař udělá, že se podívá děcku do krku a to je celé. Pokud pak nastane nějaká závažná reakce, řekne se pouze whoops, stalo se, a jede se dál. To je to, co mi nejvíc vadí. Pochopitelně, že existují vážne komplikace po očkování, to vím a právě proto se MUSÍ při očkování postupovat obezřetně a individuálně, ať to stojí co to stojí, protože s dětským životem se hazardovat nemá. ALe zavrhovat očkování z principu, to je zase druhý extrém. Proto jsem už několikrát psala, že by o očkování měl vždy rozhodovat lékař v součinnosti s rodičem, pokud rodič má z nějakého důvodu obavy (přece jen zná svoje dítě nejlépe), tak by se měla učinit opatření, aby se rizika minimanizovala, odsunout očkování do pozdější doby atd. Sama nechám dceři očkovat MMR až tak kolem 3. roku a může se kdo chce stavět na hlavu jak chce. Ale očkovat ji nechám, nicméně budu vyžadovat imunologické vyšetření. Nevím, proč by toto měl být problém. Takže za mě, očkování ano, ale obezřetně. Pokud by se u nějakého dítěte objevily opravdu zásadní problémy s imunitou, pak je neočkování na místě a takové dítě pak může těžit z proočkovanosti populace jako celku. Ale neočkovat plošně, to bych se fakt bála.