Re: nezájem syna o školu

no, na jednu stranu mi to přijde celkem fajn, že si od tebe nechá vše doma vysvětlit, na druhou stranu ten čas strávený nad "domškolou" je docela drsný.
Počítám ale že ten čas se bude redukovat - když mu budeš postupně dávat víc najevo že tohle je jeho boj - pomoct s tím co mu nejde, ale to co mu jde ho nechat dělat samotného, bez dohledu.

Když to vezmu u nás - dcera třeťačka, jsme v zahraničí takže jednak cizí jazyk jako vyučovací a druhak rozvrh do půl čtvrté, a když přijede s bratrem ve čtvrt na pět domů, tak je nechám hodinku vyběhat, vydechnout, nasvačit a pak jdem na úkoly u kterých sedíme do večeře (teda i u těch synových - je v předškolní třídě ale obsahově je to jako u nás první, musím s oběma najednou), denně je to AJ, matika, druhý jazyk (od každého tak 10 minut), pak nějaký ten projekt (různě dlouhé) a jako domškolu ještě čeština (tu bychom MĚLI dělat denně aspoň půl hodinky, no obvykle děláme míň a víc zbyde na víkend), večer před spaním ještě čtení (aspoň 15 minut). Je toho tedy dost. Podporuju ji, ale nedělám s ní/za ni všechno. Ani ji k učení nijak extra nehoním, ví že to musí být (ačkoliv si to zahraničí taky nevybrala - jako u vás tu výběrovou školu). Většina jí jde tak nějak průměrně, matika pomalu - ale od loňska se už o dost zrychlila, takže postup vidím. Naštěstí nechodí do školy s nechutí, líbí se jí i ta "omáčka" okolo, přestávky, holky (i kluci), výtvarka, tělák, hudebka (v tom se jí daří)...

Nevím co přesně tvého syna nebaví, jestli vstávat a chodit do té školy, nebo jen to "seučit seučit", být mimo domov nebo co konkrétně. A jestli má pak nějaké vyžití v tom co ho opravdu baví. Jestli jo, tak bych tenhle rok začala ubírat na přímé pomoci s úkoly a zkoušela posouvat hranice té samostatnosti co si syn zvládne ošéfovat sám (ve škole a doma). Tím mu řekla bych dáš víc než přesazením do "slabšího" kolektivu.