Re: Kolektivní vina a kolektivní tresty - k čemu jsou dobré?

Diskusi jsem nečetla. Jímá mě hrůza, že bych někdy musela řešit takovou situaci. Naštěstí v podobné situaci se vždycky viníci přiznali a po návratu ze školy v přírodě to vedení školy dořešilo s rodiči.
Nechápu, jak si může někdo myslet, že kolektivní trest STMELUJE KOLEKTIV. Vždyť to kolektiv tak akorát rozloží.
Řešila jsem počmárané lavice (viník nebyl, nastřádalo se to za několik měsíců) a prostě jsem studenty POŽÁDALA, aby tehdy a tehdy přišli do školy s hadrama a čistícíma prostředkama a uvedli tu učebnu do pořádku. že si uvědomuju, že to není jejich práce, ale že bych to jinak msuela čistit já. prostě trošku citové vydíráníčko...
Řešila jsem krádeže, ale ne tak, že by všichni seděli po škole a čekala bych až se někdo přizná. Na to mám zážitek z dětství, kdy jsme jako žáci vylosovali 2 spolužáky (asi nevinné), protože jsme prostě nevěděli, kdo to ukradl a nebo se někdo dobrovolně přiznal, i když to neudělal. Prostě jsme se se studenty dohodli, jaká zavedeme bezpečnostní opatření. I když bylo po pár měsících skoro jasné, kdo krade, stejně se mu to nepodařilo prokázat (pak jsme ze školy odešla).
Hluk nebo nějaké hromadné zlobení v hodině - ano za to jsem dala párkrát kolektivní trest v podobě písemky. Už to nedělám, prostě zmlknu, napíšu na tabuli, co si mají nastudovat a je vymalováno... (naposledy jsem k tomuto kroku byla "dotlačena" před několika lety)
Utekli mi na oběd, když měli douklidit třídu - hezky se napapali a pak šli na "poškolu" - ta trvala do okamžiku, kdy se vyprázdnila jídelna. neukázněně se chovali při přesunu mimo školu - nacvičovali jsme na školním dvoře, jak se chodí ve dvojicích, atd...
ale to jsou už dávné vzpomínky. teď jsem už životem poněkud ucabrtaná a říkám si - ať si je doma vychovají rodiče.