Vztek a vzdor - kdy je to nevychovanost a kdy vážnější problém?

Zkusím popsat nepopsatelné. Mám syna (8let) a už od mala je "zvláštní" než jeho vrstevníci. V poslední době kulminuje jeho nezvládání emocí - když má něco udělat, dodržet pravidlo, když komunikuje se svými sourozenci, komunikace s námi jako rodiči. V poslední době se opakovaně stává, že začne křičet, brečet, vyhrožovat, vztekat se. Když jej manžel plácl přes zadek (dál už ot nešlo a domluvy šly naprázdno), tak mu to vrátil. Dneska se v obýváku manžel něčemu s holkama smál, dělali mimču pípí (na kačenu hrací), dcera to přepískla na pipík (a ohromnou bžundu), tak jí to manžel zakázal, na to vlítl do obýváku syn a začal je mlátit páskem od županu (na konci měl uzle, takže to bolelo), že si dělají hloupou legraci a Veru že je sprostá. Tak ho manžel umravňoval, vysvětlil situaci, ale nepomohlo to. Nechápe, že je dítě a my rodiče (snažící ho se ho vychovávat, chyby uznáváme a dovedeme s ním i mluvit, když ho trestáme nebo když na něj vyletíme z únavy, omluvíme se). Toto nechápání se s ním táhne od mala. Stejně jako i podobné nechápání sociálních vztahů. Blbě se mi to popisuje, někdy si říkám, jestli třeba nemůže mít nějakou poruchu - a to buď chování nebo Aspergeův syndrom? A jak to poznám já jako laik? Při jednání s druhými není až tak klackovitý, ale je vidět, že jedná a přemýšlí jinak než ti druzí.
Dík, že jste dočetly až sem. Fakt už nevím.