Re: kontrola na neschpoence

Jé, já to takhle měla u prvního těhotenství - bylo to strašný, upřímně jsem záviděla kolegyním (u nás v práci v té době vypukla těhuepidemie) že spát můžou.
Doktor mi říkal, že by bylo lepší, kdybych šla na rizikové, ale já holt byla za hrdinku a chodila jsem do práce. Říkala jsem si, že přece nebudu sedět doma, když mi vlastně nic není.
No, zpětně jsem toho fakt litovala - nejen že jsem byla celé těhu strašně vyčerpaná, ale po porodu synka (nespavce) jsem byla prakticky půl roku pořád nemocná (angíny, faryngitidy, záněty dutin, zimnice...,imunita v kýblu-jako doslova)a vyhrabala jsem se z toho pořádně až v jeho 4 letech + jsem měla naprosto v háji spánkový rytmus - zachránila mě až akupunktura, na kterou jsem v jeho 4 letech narazila.

Já neměla nikoho, kdo by mi ho potom občas vzal ven, abych si mohla odpočinout, nebo něco udělat, event. se třeba vypotit, mm chodil domů po sedmé večer a chtěl mít klid... bylo to dost děsný období.

Aktuálně jsem právě těhu a stala se ze mne naštěstí téměř Šípková Růženka - usínám po 9-té se synkem a vstávám před sedmou.... stejně ale asi půjdu na rizikové, ke konci - přeji jen už mi není dvacet, ani třicet, a už fakt nepořebuju nikomu dokazovat, co všechno zvládnu....
Moje babička mě dokonce nutí, abych šla hned - říkala: podívej, za nás nebyly žádné nemocenská, ale já jsem do práce nechodila hned, jak jsem zjistila, že čekám děti. A peníze jsme neměli, vždyť to víš, ale mít zdravý děti, a být zdravá sama, to pro mě vždycky bylo to nejdůležitější. Ona ale dělala v JZD, což fakt chápu.