Re: Být silná: Co se za tím skrývá?

Ahoj,

rozhodně uber všude, kde ubrat jde.

My to podobně řešili loni. V práci (OSVČ, kde všechno stojí a padá s mojjí prací) jsem normálně bývala 10-13 hodin denně. Ze dne na den jsem skončila v nemocnici na celkem 3 měsíce (ale to jsem samozřejmě na začátku netušila). I pak byl návrat jen pozvolný. Můj přítel měl do nemocnice od svého bydliště cca 90 km.

Tj. první závěr - všichni to naštěstí celkem chápali + velkoryse nabízeli pomoc, zírala jsem, kolik lidí je na zavolání ochotných přijet, přivézt, odvézt, vyzvednout poštu, nakrmit kočku, počkat u mě doma na objednané plynaře atd. atd. atd. Měla jsem notebook s internetem a mobil, takže jsem byla takový logistický manager.

druhý závěr - v práci to bylo horší, spousta lidí to nechápala, přišla jsem možná o 60% klientů (některé jsem teda v dobrém radši sama poslala ke konkurenci, někteří se nasrali) - po pár měsících od propuštění z nemocnice se někteří vrátili, někteří ne. Celkově stejně teď musím dělat práce mnohem méně, takže mi to nevadí, že se všichni nevrátili, i když příjmy šly dolů, ale není to nic tak fatálního

třetí závěr - aby se přítel z toho nesložil, rozhodně jsem ho nenutila, aby za mnou jezdil denně, ba dokonce jsem mu samma říkala, ať přijede např. až ve čtvrtek atd. Má taky svoji práci i svoje další povinnosti a taky si potřebuje odpočinout. TAky těch peněz za benzín, že... Já se nezhroutím, když mě jeden den někdo nenavštíví, navíc celkem ochotně chodili i kamarádky, kolegové atd., takže jsem si je objednávala na návštěvy tak,a by chodili na střídačku - každý se ptal, co má přinést - čisté prádlo stačí měnit 1-2x týdně atd.,

čtvrtý závěr - dům úspěšně sice zpustl, pokryl se neuklízeným prachem a pavučinkami, ale taky žádná trága se nekonala - o zahradu se "na oplátku za jiné služby" staral soused, dům sem tam poklidila matka.

Celkový závěr - všichni jsme to přežili, pak jsem uspořádala velkou párty pro rodinu a přátele jako poděkování za to, jak mě (nás) podrželi. Fakt jsem zírala.

Takže pro tebe - přestaň jezdit za manželem každý den, to fakt není nutné. Jestli se psychicky hroutí, nemocnice mívají psychology. Jídlo, prádlo, nové knížky atd. stačí dovézt 2x do týdne. sem tam ho může navštívit i někdo z jeho přátel, aby nebyl sám, děti mu můžou večer zavolat atd.
Pokud ti manžel dřív pomáhal s dětma a sama to nestíháš, tak ti určitě někdo pomůže, udělejte si průběžně s dětma nějaký pěkný pohodový program, ať nemají pocit, že po nich jen ječíš
Domácnost je fakt to poseldní, bych se na too vykvákla.
Práci vidím jako nejtěžší skloubit s novými povinnostmi, tam těžko radit, jestli můžeš něco delegovat, odmítnout atd.