Depka z dysfázie

Ahoj maminky, jdu si pro útěchu, povzbuzení, protože se o mě pokouší nějaká depka. O dysfázii u dcery vím už dlouho, cca od 2-2,5 let. Od 2,5 chodíme na logopedii, cvičíme u fyziterapeutky kvůli centrál. hypotonickému syndromu. Ale pokroky jsou téměř nulové. Teď, když je dceři 3,5 roku dokáže říct čtyři slova (všechny se zdvojenými slabikami), víc ani ťuk. Domluvíme se o základních věcech znakováním nebo obrázky. Bohužel nám moc nepomáhá její povaha, je spíš uzavřená, nemá chuť zkoušet nové věci, není to takové to "živé" dítě. Nějak mi dochází energie a naděje, že někdy bude moct normálně mluvit a mám obavy z toho, jaké problémy bude mít ve styku s lidmi a jaké šrámy to zanechá na její duši, když se jí děti budou posmívat.