Je to od babičky sobectví nebo má nárok se aspoň naštvat?

Babičce bude 87 let. Je čilá, turistí, plave, vede cvičení seniorů... Myšlení taky v pořádku - na její věk absolutně. Dost si na sebe vzájemně potrpíme, takže se ptám proto, že je možné neobjektivní uvažování v následujícím problému:
Každé prázdniny, už mnoho let, má babička naplánované stejně- první tři týdny je na chalupě u jedné své dcery, další tři týdny je u nás, týden doma v Praze a na přelomu srpna a září opět na první chalupě, jen bez dcery, pouze s kmarádkami.

Letos však první dcera (má milovaná teta) naplánovala na první tři týdny přestavbu chalupy. V sutinách tedy bude žít tetička, strýc a jejich snacha s kojencem a budou dávat chaloupku dohromady. Na babičku nevyzbylo místo.
Pomiňme skutečnost, že zřejmě nebylo možné přestavbu objednat na tu dobu, kdy je babička u nás, a že jí nikdo neřekl předem, že nebude moci být tam, kde je léta zvyklá (má tam i známé a příbuzné, je to její rodiště).
Celá situace ji musela dost vykolejit a celkem drsně se vyjádřila, že si snacha s kojencem může být, kde chce, ale ona bude na chalupě a na návrh, aby jela k našim, tj. k druhé dceři, prohlásila, že ji tam nechtějí, i když to není pravda (ale že by po ní prahli to taky ne).
Samosebou může k nám, ale taky nám to nakopne plány a navíc ona nebude chtít být na jednom místě pět-šest neděl, jelikož má utkvělou představu, že by obtěžovala.

Nepotřebuji řešení problému, potřebuji jen vědět, jestli jsou výkřiky jejích dcer, že je stařecky zavilá a sobecká, když trvá na tom, aby se jí všichni přizpůsobili, pravdivé, nebo jestli má ta ženská nárok se aspoň rozčílit, když jí po letech na poslední chvíli totálně rozkopou zaběhnutý rituál prázdnin...