Re: Samostatná docházka děti do školy

Insulo,
no já začala tím, že jsem je posílala všechny čtyři spolu (do školy a ze školy), ale nedělalo to dobrotu....nejmladší nestíhalav chůzi tempo těch starších, iní pak zas v rámci pocitu zodpovědnosti za ní tahali aktovku, což jsem také nechtěla....
Takže jsme se ráno vrátili k odvozu, jen nejstarší chodí sama se spolužačkou. Odpoledne vyzvedávám hlavně tu nejmladší a ostatní jdou někdy samy, někdy jedou se mnou, hlavně podle nálady. Vím, že dojít domu zvládají nezávisle na sobě. Je mě občas vytočej, že nedodržej, na čem jsme se dohodli....třeba že mají počkat a ony ne a jdou si a ještě pokud možno jinudy, takže je pak honím po celém městě....telefon si buď neberou nebo ho mají vypnutý . Odemknout zvládají, ale i když pořád připomínám, tak barák za sebou nezamknou .
Dvojčata se od té nejmladší dost distancují, tak jim jí nechci házet na krk....počkám, až bude také samostatná a budou na sobě nezávislé....
Ale kdy se ráno spolehnu na to, že udělají vše, co je potřeba, to nevím . Jsem odhodlaná hlídat to až do konce prvního stupně u té nejmladší, pokud mě nedokážou přesvědčit dříve.....Je to i o tom, že já jsem tvor, který se pětkrát vrátí zkontrolovat, jestli zamknul a když nemám jistotu, že jsem zavřela do zahrady, tak radši přijdu někam pozdě, než abych to nedojela zkontrolovat....u sebe tu jistotu mám téměř vždy, ale právě u těch dětí ne, tak se obávám, že bych se z té kontroly, aniž bych už byla přesvědčená o spolehlivosti, zbláznila....
Takže třeba to neučesání a nenasnídání mám v hlavě vyřešené, prostě dostane do aktovky hřeben a učeše se, až jí to někdo ve škole připomene, hlad kdyžtak přežije (a třeba se poučí a nezapomene alespoň svačinu)....ale s tím nezamčeným barákem to nedám....buď tedy budu odcházet poslední nebo to bude ta, která mě přesvědčí, že nezapomene (a obávám se, že to zbyde na tu nejmladší ).