Re: Jsem přecitlivělá a nevím, co s tím

Ikaro,
to, že na Tebe byli (jsou) rodiče hodní, to je jen pozitivum. Nesváděla bych to na ně. Jsi prostě citlivá a kdyby byli zlí, asi bys geneticky také nebyla taková vnímavá a přecitlivělá nebo bys skončila v blázinci už z nich. Myslím, že toto by se Ti mělo dostat to srdce. Že jsi jaká jsi a nikdo za to nemůže. A že každý je fajn takový, jaký je. Chápu, že Ti "máslovství" přináší těžkosti. Na tom ale můžeš pracovat jen Ty sama. Co asi pomůže s nějakými kýženými trvalými následky je i "behaviorismus", tedy projít si peklem. Po útoku x krát na sebe si doufám s pocitem sebezáchrany řekneš: "Vlez mi na záda, ano jsem taková a taká, udělala jsem toto, ale ty jsi... např. hulvát, nevnímavá, neempatická.." Ve všem je know-how. Někdo umí křičet a dál se dostane, ale není milý. Někdo se rozsype při zadupání, ale zase je nezáškodný...doplnit si můžeš sama, jaká jsi. Já jsem byla také citlivka (a uvnitř jistě i jsem, vždyť jsem to já), ale hodně jsem se i změnila tím, že jsem byla na vše sama a lecos jsem musela vydržet. když jsem odpadla, zase jsem se zvedla. Vystudovala jsem i VŠ, ač jít ke zkouškám byly nervy, ač něco neudělat správně (a nikdo neumí všechno), snesl se problém - nepochopení nebo křik..dle nátury těch lidí. Nesmí si to člověk brát osobně, protože každý se chová tak, jak umí, jaký je a důležité je, abys Ty na tomto světě vše přestála a šla za svým cílem, žila svůj život. O tom ten život je. Ne si ho dělat snadný. Ale přemýšlet a nenechat si svůj život, svůj klid nikým vzít. Tak vydrž. Nikdo nám nesliboval, že je život snadný. Kluky také kdysi zocelila vojna. A museli vydržet. Jednou se těmto drobnostem budeš smát.