Re: Bilance Vánoc

23. 12.

19:30 - přijíždíme domů. Můj drahý je zničený a unavený z práce (nedostal volno ani 23., ani mezi svátky). Jde si na chvíli lehnout s tím, ať ho vzbudím v půl deváté, neboť musíme jet na nákup.
20:45 - drahý nepříliš ochotně vylézá z vyhřátého pelíšku.
21:05 - vyjíždíme směr hypermarket Globus, kde mají naštěstí otevřeno do 23 hodin.
21:30 - v hypermarketu Globus v úseku chlazených ryb leží na ledu několik rozblemcaných olihní a asi deset rybích hlav. Rybí hlavy nás uchvátí natolik, že si dvě kupujeme na polévku, přestože nemáme ani ponětí o tom, jak "losí" hlavy zpracovat.
22:45 - píšu na Rodinu dotaz ohledně "losích" hlav. Špikujeme hovězí kýtu na zítřejší svíčkovou.

24. 12.
00:30 - maso je naložené, jdeme spát.
08:00 - zvoní budík.
08:45 - oba v sobě máme po jedné kávě a třech cigaretách na probuzení. Zahajujeme přípravy svátečního oběda.
O9:30 - drahý se pokouší dovolat mamince, zda by nemohla přijít o něco později. Maminka nebere telefon.
9:45 - drahý odchází do Billy pro pár drobností, které nám doma chybí.
10:00 - maso se peče. Akademický spor o to, zda se droždí na knedlíky rozpouští ve vlažném mléce nebo vlažné vodě. Padá konečné rozhodnutí stran "losích" hlav - nic se z nich vydloubávat nebude, mrsknou se do vývaru tak, jak jsou.
10:30 - dopraly se záclony a obývací pokoj konečně vypadá jako součást lidského příbytku. Stran ložnice padá konečné rozhodnutí: vzhledem k časové tísni se bude uklízet stylem "kopneme hovno pod postel".
11:00 - volá maminka. Je již na cestě, odklad příjezdu tudíž zhola nemožný.
11:15 - drahý použil na knedlíky veškerou hrubou mouku a není v čem výsledný tvar obalit. Předávám mu vysavač a jdu do Billy.
11:30 - maso, které muselo na čas přenechat místo v troubě pro créme brulée není pečené. Knedlíky vykynuly nějak moc.
11:45 - poslední cigareta u otevřeného okna. Větráme i nadále, aby to nebylo v bytě cítit. Přenášíme jídelní stůl z kuchyně do obýváku.
12:00 - rybí hlavy se na nás výsměšně zubí z hrnce. Před domem staví auto, ale je to naštěstí planý poplach. Vznáším dotaz stran vyžehlení ubrusu. Je mi řečeno, ať se na to vykašlu, že to přinejhorším udělá maminka.
12:10 - přijíždí maminka. Oběd není stále zcela hotový. Maminku usazujeme v obýváku a pouštíme TV.
12:30 - televizní program zjevně nestojí za moc; maminka se sama nabízí, že vyžehlí ubrus. V kuchyni přituhuje. Drahý přestává v komunikaci používat slovíčka "prosím" a "děkuji" a omezuje se na krátké, leč jasné povely.
12:45 - poslední knedlík přesně zkopíroval tvar hrnce, v němž byl vařen; vypadá trochu jako létající talíř. Maso obrané z "losích" hlav je plné kostí.


Mám pokračovat?

Ale bylo to náhodou děsně fajn...