Re: Potřebujete být ochraňovány?

Ono to teda může někomu, kdo to nezažil připadat přehnaný, ale píšu z vlastní zkušenosti. Začalo to už tím, že jsem neměla tátu. Netvrdím, že jsem byla ve škole vzorný dítě, ale vím, že chování učitelek ke mně bylo ještě umocněný tím, že prostě nemusely mít strach z žádný rodičovský ochrany - věděly, že je nikdo nepřijde seřvat, nikdo si na ně nebude stěžovat... nikdy nezapomenu, jak jsem dostala jednou dvojku z pracovního vyučování, i když jsem měla v žákajdě samý jedničky s oddůvodněním, že nenosím pomůcky. Ona totiž paní učitelka vždycky přišla do školy a povídá: Tak, děti, přineste si zítra do školy nějaký špalíček, šroubeček, kus plechu, tatínek bude jistě něco takového mít v kumbálu... a já prostě neměla komu říct, aby mi sehnal špalíček, šroubeček nebo kus plechu. Děda, kterej mne jedinej fakt ochraňoval umřel, když mi bylo sedm. A pak to šlo dál, těžko to pochopí někdo, kdo to nezažil - lidi si k vám prostě dovolí víc, když ví, že jste sama holka/ženská a nemáte žádnou oporu ani v těch rodičích, ani v partnerovi. Tak to bohužel je. Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.