Zlaté dítě

Z deníčku našeho drobečka - ukázka.
(9.měsíců)

Jak jsme si s maminkou zahráli bojovou hru s názvem zlaté dítě. Hraje se takto: Jednoho dne jsem seděla na koberci a hrála si s hračkama a zkoumala okolí. Máma myla nádobí a moc si mě nevšímala, jen vždy tak očkem mrkla, jestli jsem hodná holčička. Pak jsem našla takovou zajímavou věcičku, strčila jsem ji do pusy a chtěla ji spolknout, ale moc to nešlo a tak jsem se zakuckala. Máma okamžitě vystartovala a chtěla vědět co to mám. Znám ji a vím, že by mi to určitě sebrala a tak jsem to raději spolkla. Ona jen rezignovaně pokrčila rameny a šla domýt to nádobí. Asi za hodinu jsem dostala chuť na mlíčko a tak jsme šly kojit. Maminka se na mě usmívala, hladila mě po zádíčkách já pila a bylo mi dobře. Najednou mě z klidu a pohody vytrhl mámin řev. Všimla si, že mám jen jednu náušnici a začala na mě křičet, kde je proboha ta druhá. Moje odpověď "ajajajajababa" ji ale nestačila. A protože je to žena v celku inteligentní ihned si vydedukovala čím jsem se to vlastně dusila. Nechtěla tomu však věřit a tak lezla po čtyřech a prohledávala pokoj, chodbu, kuchyňku i sedačku, ale stále nic. Líbilo se mi, že máma leze po čtyřech a tak jsem se na ni spokojeně usmívala. V té chvíli její inteligenci zcela pohltil mateřský pud a tak si sedla, chovala mě a měla strach. V duchu již viděla jízdu rychlou sanitou nebo dokonce vrtulníkem do nemocnice, několika hodinovou, náročnou operaci a své dítě s obrovskou jizvou, znamením na celý život. Vzala telefon a zavolala tátovi. Ten ji neporadil ani nepomohl, ale řekl ať mě vezme na pohotovost. Dobrý nápad, ale na pohotovosti jsou od 17hodin a bylo 10 dopoledne. A protože bylo úterý, tak náš pan doktor ordinoval ve vedlejší vesnici, takže k němu mě zatáhnout taky nemohla. Pak ji ale napadlo alespoň doktorovi zavolat. Pan doktor je člověk rozumný s dlouholetou praxí a tak ji klidným hlasem řekl, že děti spolknou všechno a aby mě nacpala kaší (zelí by bylo lepší, ale to jsem odmítla) a čeká až to výjde. V případě, že bych měla bolesti, nebo náušnice nevyšla do tří dnů, tak máme jet na Bulovku na chirurgii. Nastalo velké čekání. Je to pěkná nespravedlnost, já si s tím co naložím do plínek hrát nesmím a kdybyste viděli co s tím dělala ona…!!!! Chtěla jsem ji udělat radost a tak jsem ji poskytla do večera tři plné plíny materiálu na hraní. Jistě by to tak pokračovalo několik dní, kdyby to nezkazil táta. Prolezl ještě jednou sedačku a tu náušnici našel zapadnutou v jednom ohybu. A čím jsem se dusila? Mamka si sypala do skleničky voňavé kytičky a jedna taková štětinka ji nepozorovaně spadla na zem. Ráno ji našla v plínce.
Michalka