Re: Plakali jste někdy nad knihou?

Ano. A čím jsem starší, tím víc - a taky tím víc si to pamatuju a i po letech si dovedu připomenout ten strašný prožitek, kdy jsem při čtení doufala, že to tak nedopadne a dopadlo. Určitě nejvíc u knih z válečného období - samozřejmě Sophiina volba, z novějších Klíč od minulosti, jak odváděli rodinu do koncentráku a sestra v dobré víře, že se brzo vrátí, zavřela malého bratříčka v tajném prostoru v šatní skříni a ona se nevrátila.. teda vrátila, ale až po mnoha letech, celá kniha byla o tom, jak úpěnlivě doufala, že ho někdo našel, jak z toho koncentráku utekla a různými strastmi prošla, až se vrátila, ale bylo pozdě. Příběh pokračoval dál, jak šla válka a ona emigrovala do ameriky, ale celý život si v sobě nesla tuhle hrůzu a pocit viny, že to s ním mohlo dopadnout jinak... Možná ano, byla to strašná doba! Mrazí mě i teď, když to píšu sem - možná jste taky četly a víte. Taky mám čtyřletého kluka a bojím se o něj neskutečně.
Rozbrečelo mě jich víc, ale tohle ve mě zůstalo nejvíc.