Diskuze : Záliby : Čtenářský klub

no trochu jsem se flákala 14 dní u jezer a bazénů a četla, všechny by měli mít minimálně 400stránek, jinak se mnou jeli omylem(speciálně chystané 1/4 roku předem a přebrané, 400stran+) :

Julie Caplinová-Pekárna v Brooklynu

Peter Barlach-Jak být Caroline
(rozhodně jsem se nestačila při čtění divit a nakonec mě to i bavilo)

Nicola Harrisonová-Osudové léto
(je rok 1938 a místo dost podobné z Hříšného tance, no nečekejte moc hezký konec, poslední stránky Vás dostanou)

Hope Jahrenová-Když šeptá listí
(tahle kniha mě zaujala už v roce 2018, letos jsem ji půjčila znova a myslím, že to dává možnost nahlédnout jak se škemrá o peníze na vědu v USA a pak by to mohlo jako druhá věc, uklidnit ty jak rychle by se mohl upravit sám les po požáru, myslím, že to v této knize bylo popsáno)

Pamela Hartshorne-Dům stínů
(kdo má rád Barbara Erskine, bude z knihy nadšený, je to ve stejném duchu)

Michelle Francesová-Přítelkyně
(taková docela drsná věc, která by se klidně mohla stát i v reálu)

Jillian Cantorová-V jiné době
(z války)

Erich von Däniken-Co jsem tajil desítky let

Jessica Koch-Blízko obzoru
(no tohle by měli mít asi na čtení všechny ty co pracují na OSPOD a podobně,aby věděli co se stane, když budou něco ignorovat)

Pam Jenoff-Světla zimní noci
(z války a z cirkusu, rozhodně pěkně napsané)

Dinah Jefferies-Krámek s hedvábím
(rok 1952-1954 Vietnam, strašná doba strašný místo)

Roxanne Veletzos-Holčička, kterou tam nechali
(Rumunsko leden 1941 a dále, strašný a ještě děsivější, když jsme to s manželem dočetli, že to je podle skutečné události, člena rodiny autorky)

Caroline Robertsov-Vysněná kavárna na zámku
(takové odpočinkové čtění)

Njn, to ocamcaď pocamcaď máme každý svoje :D

Tak pochopení mám. Dokonce si dokážu predstavit to zoufalství nad znicenou knihou.. ale kupovat kvuli tomu novou?

Na děti nehartusím když něco rozbijo.. v kuchyni treba.
Ale Když něco zničí vlastní blbostí nesou holt nasledky.
Stejně jako se to děje nám všem. 😉
A nebezim jim hned všechno nahradit aby nahodou neplakaly.. holt si popláčou, já je i pochopím, ale zas "odcamcať pocamcať".

Bohužel. Kniha na zem nepatří.
Před vodou se chrání.
Asi za to nemůže vitr. Novou bych rozhodně nekupovala. Leda devče za sve.
To už by ti naši milačci neokusili zadnou frustraci.
Jak se pak mají vyrovnat s celým světem a zivotem, když i kniha je rozhodí.

A snazší by to pro ni bylo přesně v čem?