Přesně to, co píšeš, jsem zažívala na MD taky - pocity jsi vystihla naprosto skvěle! A taky takové to "tancování" jak o tom píšeš... nemlich to samé u mně - kličkování, vyhýbání - občas i jako "práce s h*vnem" - je to fakt stašné to takhle napsat, ale je to velmi trefné - musíš s ním pracovat tak, aby ses co nejméně zamazala, co nejméně nadělala, vzniklo co nejméně "škody" ....
![:-©](/g/s/12.gif)
Já bych Ti za sebe fakt radila pro začátek pokec s nějakým psychologem.
Jak říkám, mě to moc pomohlo - vrátilo mi to jistotu v sebe samu.
Úžasné by bylo, pokud bys ho do manželské poradny dostala taky - buď samotného, nebo s tebou...ale nevím, jak moc je to u vás reálné.
Ta kineziologie je taky moc dobrá, ale je to síla (1/2 jsem probrečelal), zatím jsem tam byla jednou, chystám se příští týden na další...
Netuším tedy odkud jsi, ale kupř. tady v Pze jsou dobří psychologové v centrech i zadarmo. Můžu i konkrétně vřele jednoho doporučit - shodou okolností jsem zjistila, že jsem u něj byla nejen já, ale nezávisle na mě také mé 2 kámošky. Třetí jsem tam poslala....
Ze všech tvých příspěvků na mne dýchá ta šílená beznaděj a zoufalství, ve kterém jsem ještě zcela nedávno byla i já... nejhorší pro mě snad byl pocit, cože jsem to udělala tomu svému dítěti - vybrat mu takového otce
![~a~](/g/s/26.gif)
!
![~n~](/g/s/15.gif)
Mm navíc kritizoval i mou péči o synka, že se o něj bojí, když je se mnou - a to se v širém dalekém okolí najde opravdu jen opravdu velmi těžko obětavější a pečovatelštější maminka! I přes tyhle naprosto nesmyslné výhrady, které ovšem rád nahlas v hádkách vykřikoval, nechával nás celé dny sám, místo aby byl s námi, nebo alespoň s ním .... Věděl, že to je moje nejcitlivější místo a velice rád a z rozkoší mě tímhle trápil...
Když měl ale možnost někdy vidět děti v synkově věku a porovnat je (občas v prácim jak jsem už psala, s námi nikam nechodil, se synkem si moc nehrál), bezprostředně potom mu ve slabé chvilce ujelo, že oceňuje, jak se o něj starám, jak ho vedu...
![~q~](/g/s/18.gif)
Fakt neuvěřitelné!!
Zakazoval mi řídit auto - nepůjčoval mi ho...mě, která měla hotový řidičák, ještě mi nebylo ani 18 let... 2x jsem jela se snykem do nemocnice s přehozeným vazem v lokti kočárkem a MHD, xkrát když byl nemocný, měl vysoké horečky a zvracel... a přitom mi auto stálo před domem, já ale od něj neměla klíče, ani doklady...jen 1x nás vezl - synek měl 41, byla zima, jemu byly mu 2 roky a byl na tom tak, že se nedokázal ani posadit, natož stát a on mě s ním nechal s tím, že jde připravit auto - které parkovalo na parkovišti před domem
![~o~](/g/s/16.gif)
- já jsem toho bezvládného chlapečka musela oblečeného a obutého položit na chodbě na zem, abych se mohla sama obout a zamknout...
![~n~](/g/s/15.gif)
![~n~](/g/s/15.gif)
Když na ty věci z minulosti teď náhodou přijde řeč - představ si, že on si vůbec nic nepamatuje!! nepamatuje si, že mi kdy něco takového říkal - když mu teď říkám, jak strašně jsem se při tom cítila, jaká to byla bezmoc a zoufalství - je hodně překvapený - a tohle fakt není hrané
![~q~](/g/s/18.gif)
... úplně to smazal - vytěsnil, nepřišlo mu zřejmě důležité si toto v hlavně uchovat... jako kdyby měl zkrat a "zatmění mozku" ...ovšem škody, které tím napáchal jsou děsné....
Fakt Ti moc držím palce
![~6~](/g/s/35.gif)
![~6~](/g/s/35.gif)
moc moc Ti přeju aby se pro vás(hlavně ale pro Tebe) našlo co nejdříve nějaké dobré řešení, ať už bude jakékoli
![~x~](/g/s/23.gif)