Re: Jsem těhotná a nešťastná

Myslím, že mít v počátku zjištění těhotenství takové stavy a myšlenky bývá běžné. Nemá to každý, ale není to ani nic výjimečného. Strach, obavy, úzkosti, hormonální guláš...
Problém bych viděla, pokud by to trvalo dlouho, pokud by ty myšlenky sílily... na to bych si dávala pozor a třeba požádala o pomoc, někde se vypovídala, protože myšlenky tvoří naši realitu...

Musím přiznat, že ke druhému synovi jsem byla v těhotenství podobně nastavená - a neměla jsem ho prostě ráda, jako prvního, a trvalo to dost měsíců. Starala jsem se o něj dobře, možná i lépe než o prvorozeného, ale ten hluboký cit tam nebyl. Přišlo to, ale myslím, že vlažné těhotenství a můj vztah k němu po narození jej poznamenalo. Takže nás pak čekala práce na našem vztahu, už je to v pořádku- snad:)

Dítě na odmítnutí může reagovat různě - může odejít dřív, než se narodí, může se velmi zkomplikovat jeho životní start, vztah mezi vámi dvěma.

Ale pokud je to jen ta počáteční úzkost a obavy, co bude jak bude, většinou to přejde, vše má své řešení