píchání uší

Já jsem si uši nechala píchnout asi až v patnácti, druhou dírku mi píchla sestra (moje a zároveň zdravotní :-)) asi o rok dva později a žádná velká bolest to nebyla. Ani jsem nijak netrpěla ve škole do té doby, že náušnice nemám, prostě když jsem po nich zatoužila, tak jsem si nechala udělat dírky a bylo to.

Já zase nějak nemůžu přenést přes srdce, když si představím že by to dělali Klárce. Jednou jsem to zažila v čekárně a stačilo mi to, chápu, že to není žádné drama, ale na mě to působilo dost blbě. A argument, že to dítě zapomene - já jsem to zapomněla taky.

Ono je to asi úplně jedno, záleží, nakolik jsou maminy háklivky, a to já jsem, takže uši nepícháme.
Klárka si taky ty ouška dost dlachní a zdá se mi, že by si to mohla klidně natrhnout.