Re: vy nežárlivé, poraďte

Nepochopila jsi mne, to „ jupí aspoň mám hezkého manžu“, to měla být jakoby obranná reakce na případný osten žárlivosti ... v kontexu textu to nebylo jako projev pýchy, ale takový ten postoj třeba i vůči někomu np. se ti nelíbí jak řeší některé věci, ty bys to dělala jinak, ale tak zas má jiné kvality, které třeba nemáš ty ... takže sice mi balí manžu na očích, ale všechno zlé k něčemu dobré, alespoň z toho vyplývá, že je to fešný chlap
Myslím, že tento přístup je důstojnější než poznámky typu: ta by tě sežrala i s botama...
Nechci dráždit, možná to výjde nastejno ...

Já takové np. pokukující prodavačky nekomentuju vůbec, necítím potřebu, mimo jiné jsem to uvedla jako důvod, kdy není žárlivost na místě.

Divný pocit mám nejdřív v případě, kdy mi někdo nestydatě balí muže před očima jakoby nic ... jooo to to pak zkomentuju většinou slovy: uff ta tedy byla hustá, protože to většinou jsou drsný slečny, kterým nedocházejí širší souvislosti. Pokud slečna není jednostranná a bojovně nastavená, tak se s radostí zapojím do rozhovoru, pokud je to opačně, tak se vzdaluji z trojúhelníku do bezpečné vzdálenosti ... skutečný problém by začal, kdyby se začali olizovat a já stála 2 metry opodál ... tak takové hranice mám já, každý to má jinak, ovšem to neznamená, že je to špatně, jde o to, to ustát a nehysterčit ...

Myslím, že to jsou jen teorie, když má člověk skutečný důvod si myslet, že np. nevěra je a trvá delší čas, tak důvěra je vtahu a „zvládnutá emoce“ v nedohlednu .... ale to tě nechci provokovat, jenom tak přemýšlím, kdyby skutečně nastalo to, kdy jsou žárlivost a jiné emoce nevyhnutelné ....