být či nebýt... u toho?

Ahoj Ivo,
myslím, že když už se muž rozhodne, že bude otcem, ale že nechce být u porodu, je to známka citové nevyzrálosti (nemá-li za sebou nepříjemné zkušenosti). Žena se nemůže rozhodnout být matkou bez porodu. Muž, který dobrovolně nechá ženu rodit samotnou, mi připadá, jako by ji nechal táhnout těžký nákup a někam se schoval, aby se na to nemusel dívat. Ono je jednoduché si říct "já tam nemusím, ona jo". A některé povahy už při tom zůstanou. Připadá mi to stejné, jako když při očkování dítěte navrhne lékař matce, že může počkat v čekárně. Řekla bych, že tohle snad udělá právě maminka, jejíž manžel řekl "já nemůžu" (aniž věděl, o co vlastně jde). Samozřejmě, jak u porodu, tak v ošetření dítěte jsou případy, kdy je blízká osoba doslova vykázána ven (u dítěte je to například čištění očních kanálků, při čemž se do kanálku musí zavést několikacentimetrová jehla), to jsou už vlastně malé operace.
Jinak při běžném očkování dítěti pomůže, když je maminka stále s ním, podrží nožku, po píchnutí hned pochová. I přes velký pláč dítě ví, že se tak děje s jejím vědomím, že je to nutné, a že to rychle přebolí. Porod s manželem je něco takového, sdílená bolest je poloviční bolest.
Jinak, to co píšeš o vašem porodu, je moc hezký, doufám, že Tvůj muž nelituje. A doufám i v to, že všichni budoucí otcové, kteří se zdráhají rodit se svou ženou, si Tvůj příspěvek přečtou.
Ahoj
Jana