Re: Jak respektujícně zvládnout 2,5 leté dítě, které nás ve vzteku bije?

Díky všem za rady a názory a k objasnění na ně teď zareaguji.

Po narozeni mimi se synovo chování stalo náročnějším. Chápu, zjišťoval, zda ho máme stále rádi. Ale nebil nikoho nijak víc. Maximálně občas při nějakém velkém vzteku-asi jako před mimi. Ale zhoršilo se to nyní v posledních dnech. Mimi je 8 týdnů a syn je týden zavřený doma, neboť má virozu a měl přes 39 teploty. To má asi také vliv, že se nudí a chce ven a my už také nevíme,co s ním doma zábavného dělat a zároveň vše musí dál fungovat. Mimi se kojí, musí se vařit, jíst atd.

Od Jiriny Prekopové jsem četla Neklidné dítě-skvělá, ale o bití tam moc nebylo. Malý spí téměř s námi.Tzn. má svou velkou postel přilepenou na naše, v noci často přileze ke mně a spí nalepený na mě. V tom problém není. Snažím se mu věnovat hodně, ale on jako by chtěl 100procent-to mu dát nemohu, mimi také potřebuje mámu. Ale když měl horečky, byla jsem s ním skoro pořád, mimi chudáka jen nakojila. I Jáchymka jsem kojila, ani zde nemá důvod žárlit. Ale on neustále kvičí (ráno,večer) ať jdu hned do jeho postýlky, že chce cucnout a že čekat nevydrží (když kojím malou). Jdu až když dokojím, ale je to děs, celou dobu poslouchat, jak tam kvičí a malou budí. V těchto dnech, mě při tom kvičení zkusil i bouchnout- to ho manžel sebere a odnese jinam-děsný řev a ještě větší vztek. Držet ho v náručí když bije- je hodně fyzicky těžké, spíš ho to ještě víc naštve a rozběsní. Nevím, zda je to cesta pro něj. Jinak se mazlí velmi rád.

Nikdy jsme mu bití nedovolovali, že je to jako v pohodě (teda krom té babičky). Ale jeho když plácnem, tak si z toho nic nedělá a i když ho to bolí, že řve, bije nás tuplem. Tudy cesta asi nevede. K ostatním lidem se chová úplně bez problémů. Nikde nikdy nikoho nebyl.

kopání-taky kope trochu, ale spíš v leže a spíš tím provokuje- to vyřešíme snadno a rychle, přidržim nohy,doobleču a vypustím.

Souhlasím se Zerat- také mám ve chvíli jeho vzteku pocit, jako by byl plný agrese a toto je způsob, jak se jí zbavit a když ho chytneme a znemožníme mu to, je úplně hotový vztekem, vytočený do nejvyšších obrátek, křičí...Ale za normální situace to vůbec není nějak agesivní dítě, mezi dětmi se drží spíš stranou, nikdy nikoho nenapadne, ale když mu někdo něco bere nebo do něj strká, nedá se. Než se mimi narodilo, bouchl nás jen vyjímečně. Sprdli jsme ho nebo jinak zneškodnili, stačilo. Babi se netváří, že se ho bojí, ona se ho asi fakt bojí, protože se neumí bránit. Ale to je jiná kapitola. Já se ho skoro ! bála jen při tom nočním kojení, když jsem ho měla v zádech, on se probudil ze sna, kde se s námi asi také pral (nesmysl v tu chvíli něco řešit), malé se kvůli rýmě špatně dýchalo a právě u prsu usínala, nechtěla jsem ji znovu vzbudit. Nebála jsem se tolik o sebe, ale o ni, aby po ní přes má záda něco nehodil. Jinak malou ještě nikdy přímo nenapadl. Chladit ve vaně- ještě ve středu měl 39 stupňů, to bych nechala na jindy...
Ještě k Zerat - nemyslím, že chce, aby mu nevycválanosti prošly, ale naopak - připadá mi, jako by nám každým bouchnutím (teď nemyslím to mlácení kolem sebe ve vzteku, ale třeba řekne: Neci! a my na to a nechceš tedy něco jiného? On: Neci!! buch do tazatele) chtěl něco říci, ještě se na nás tak koukne, co my na to.

Marketa P - díky, o něčem takovém uvažuji.
Lucce- dlaň - zkoušela jsem, ale když viděl, že mi tím neublížil ani nenaštval, mlátil dál jinam. Jakoby se snažil vyvolat reakci. Ale já se mu snažím věnovat vážně hodně... ale 100 procent nejde. Každopádně zkusím ještě abrakadabra.

Ještě musím dodat, že než se malá narodila, synka jsme na to připravovali a on se moc těšil. Bříško pořád pusinkoval a když se narodila (doma), hned ji viděl, hladil i později ji chodil hladit, pusinkovat. To dělá vlastně doposud, ale když měl třeba dnes ráno vztek na mě, chtěl hodit lepenku po malé. Jako by věděl, že tím mě naštve víc, než kdyby hodil po mě.

Uf, trochu mi reakce syna připomínají reakce Januliny dcery...

Markéto P. Empatická reakce, že mu řeknu, co ho vzteká často zabere, že vůbec promluví, jinak jen buší. Ale co s tím, když mi řekne: Ano, biju psa, protože chci jít ven na písek. (ale ven nemůže, protože má horečku). Snažím se mu vysvětlit, proč ven nemůže a že pes za to nemůže a nebude s ním proto bití kamarádit, ale jako bych hrách na stěnu házela. Bil by ji dál nebo zase mě...