Pro Lenku od Šárky

Ahoj Lenko (od malé Šárky),

nejdřív bych tě chtěla nějak povzbudit vzhledem k celé té diskuzi, která se tady rozběhla. Takže : tvé příspěvky se m líbí, asi je chápu správně, protože mě rozesmívají (viz. Sašovo nakupování) a k věcem jako jsou milenecké vztahy, rozvody, rozvracení rodiny apod. se vyjadřovat nechci (ani v případě jiných pisatelů), protože nikdy neříkám nikdy.

Ptala jsi se, jak vychovávat tak dospělé děti. Nemám návod, spíš se pokusím popsat ti svou zkušenost po a při rozvodu našich rodičů.
Myslím si, že díky velkým problémům v nefunkčním manželství mých rodičů jsem rychle dospěla. Takže dle mého názoru skrze problémy a rozvody děti rychleji dospívají nebo se proti tomu vnitřně bouří a prostě neposlouchají, jsou drzí, sprostí, chodí do party, kouří, pijí pivo, .... než najdou novou jistotu (to byla má sestra a novou jistotou se jí stal do roka přítel - dnes manžel). Každopádně obojí je o tom, že se musí s něčím vyrovnat.
Už jsem to tu kdysi psala, u nás byl rozvod tím nejlepším a nejšťastnějším řešením.
Při rozvodu a po rozvodu jsme bydleli s mámou u babičky. Po rozvodu, když se mamka s někým seznámila a začali spolu bydlet, jsme my (3 holky) pořád raději zůstávaly u babičky. Ať jsem konkrétní. Sestra, které bylo 6 let, šla brzy bydlet s maminkou (chtěla nového tátu), druhá sestra (17) bydlela částečně u našeho táty a částečně u babičky, já (16) jsem bydlela u babičky a nikam jsem nechtěla. Nechtěla jsem se nechat nikým novým vychovávat (byla jsem dospělá) a chtěla jsem pocit jistoty a bezpečí, kterým pro mě babička vždy byla (byla jsem dítě). Z toho vyplývá, že nepovažuji váš tah (děti u babičky) vůbec za špatný. Mimochodem, s otcem jsem (za všechny jeho zrady) nemluvila 4 roky. Paradoxně jsem mu posílala pohledy z výletů, občas dopisy a kupoval dárky k vánocům a k narozeninám.
Po nějakém čase jsem se i já přestěhovala k mamce a jejímu příteli (dnes už dávno manželi). Měl to se mnou těžké. Srovnávala jsem ho se svým otcem a nechtěla jsem, aby byl dokonalý.
Ti dva, které jsi zdědila, jsou ve věku, kdy mámu mají (ač zemřela), tátu také, cítí se dospělí a vychovaní, přitom potřebují lásku a otevřenou náruč (ač si to třeba nepřiznají) a řekla bych, že v tobě manželku svého otce a současně kamarádku. Je to samostatná role nesnažící se nahradit nějakou jinou (mámu ...), ale není o nic méně významná. Největší jistotu a klid (hlavně Saša) najdou ve svých vlastních vztazích. Myslím, že jsou v mezidobí, kdy mají sami se sebou co dělat a dalším vztahem, který je čeká, je láska - partnerství, manželství, ... . Já to tak vidím u sebe a své starší sestry. Když se na to dívám zpětně, tak mám dva pevné body, naši původní rodinu jako minulost ať byla jakákoli a své dnešní manželství (šťastné) a to, co je mezi tím, je vědomí, že kdyby se cokoli stalo, tak mám mámu a jejího manžela, babičku a tátu, ti všichni mě mají rádi a vždycky u nich budu mít dveře otevřené. A to je moje rodina a jsem šťastná, že ji mám.
Zdá se ti to nelogické a protikladné ? Ale takové to právě bylo. Takže podle mě je nejdůležitější jim dát jistotu a lásku. Mluvím o těch pocitech, o kterých se vlastně normálně moc nemluví, ale všichni víme, že jsou a nesouvisí to s mazlením a pochvalami ,..., prostě takový ten maják. Prostě aby věděli, že tam pro ně jste a vždycky budete (oba). Současně se to nevylučuje s tím, mít u nich autoritu a být respektováni, protože to by mělo platit mezi všemi lidmi bez rozdílu věku. Jste domácnností o čtyřech dospělých a jednom miminku a podle toho by měl chod dmácnosti také vypadat (dělba práce apod.).
Nevím, jestli ti to k něčemu bude, ale tak nějak to vidím já.

Měj se hezky. Jana*