mentální anorexie

Moje dvanáctiletá dcera usoudila, že je ošklivá, tlustá, hloupá, neoblíbená, nejhorší v tělocviku, všechno zkazí, nic jí nejde, atd. a rozhodla se zkrásnět zhubnutím a být nejlepší alespoň v aerobicu. Chodila na aerobic nejprve dvakrát týdně, pak třikrát, potom cvičila navíc i doma, nejprve chvíli pak téměř pořád. Nejprve zhubla dvě kila, byla veselá a opravdu hezčí. Potom ale hubla stále víc, jedla stále míň, přestala chodit ven, byla protivná, ubrečená, hysterická a stále víc se podobala smrtce. Nebylo jiné východisko, než ji dát do nemocnice. V nemocnici ji "sebrali hrobníkovi z lopaty", povedlo se jí trochu vykrmit, přesvědčit, že něco jíst musí a cvičení má povolené pouze ve škole, ale její pocity, že je nejhorší k ničemu a strach z tloušťky nezmizely. Pokud máte někdo nějaké zkušenosti s touto nemocí, máte nebo jste měli stejné problémy, prosím ozvěte se. Mimochodem překvapuje mě, že jsem na toto téma nenašla v RODINĚ žádný příspěvek od odborníků a od laiků.