Předčasný porod je jen pro silné povahy a to my s manželem nemáme

Díky menšímu problému na začátku těhotenství jsem souhlasila, že půjdu na rizikové, takže jsem si svou novou úlohu užívala v pohodě a v klidu doma, pletla jsem oblečky a těšila se, jak to bude, až se mimčo narodí.

Prošla jsem všemi testy, abychom věděli, že je vše v pořádku a miminko je zdravé. Překrásný okamžik na ultrazvuku, kdy nám pan doktor řekl pohlaví miminka, ten si pamatuji dodnes. Ani nezáleželo na tom, že je to kluk, ale najednou to bylo všechno opravdovější a my miminku mohli začít říkat jeho jménem – Danielek.

Při pravidelné prohlídce v 25.tt se paní doktorce „něco“ ale nezdálo, tak mě objednala za 4 dny na ultrazvuk do porodnice. V den ultrazvuku ale zjistili, že mám děložní čípek tak zkrácený, jako pár dní před porodem, takže jsem musela OKAMŽITĚ zůstat na JIPce na porodním sále. Asi těžko se dá popsat ten pocit, kdy vám řeknou, že kdykoliv můžete porodit a život dítěte je ve velkém ohrožení. Štěstí a radost, které jsme doposud zažívali, vyměnila beznaděj a hrozný strach, co bude dál.

Nastaly dny plné neuvěřitelného strachu. Každý den ráno jsem Danielka chválila, že přečkal další den „u mě“. Téměř měsíc jsme s Danielkem proleželi na Jipce, já s neustálými kapačkami potlačujícími stahy a kontrakce. Žíly už mi praskaly a já tušila, že to tak už moc dlouho nevydržím. Podstoupila jsem i cerclage, ale bohužel to nepomohlo a 14 dní po zákroku nastoupily kontrakce. Trvaly asi 4 dny.

Doktoři byli úžasní, až na jednu paní doktorku, která neustále děsila všechny maminky. Mně řekla, že to musím vydržet, jinak porodím. Svíjela jsem se jim tam na posteli v bolestech. Díky kapačkám jsem to vydržela ty 4 dny. Poté se Danielek narodil.

Prognózy byly takové, že po porodu ho ihned napojí na dýchací přístroj, zavedou nitrožilní výživu, umístí do inkubátoru a uvidí se, jestli přežije.

Byla jsem ta nejšťastnější maminka na světě, brečela jsem štěstím, když se Danielek narodil a to z jediného důvodu - dýchal SÁM. Ihned mi moje miminko ale odnesli. Stihla jsem si na něho jen jedním prstem sáhnout. Ty dřívější představy, jak mi ho dají po porodu k prsu, ty byly samozřejmě v tomto případě nereálné.

A možná bych ještě chtěla zmínit to, že předčasný porod bolí stejně jako porod normální i kontrakce. Říkají to doktoři i maminky, které zažily obě varianty. Spousta lidí mi totiž potom říkala, že jsem měla aspoň porod v pohodě, ale absolutně nevěděli, o čem mluví a mě to jedině zraňovalo. Moje bolest by mi vůbec nevadila vzhledem k tomu, že jsem pak musela sledovat svoje vlastní dítě napíchnuté na kapačkách a nikdo nevěděl, jestli bude žít nebo ne. Ale kdo nezažil, nepochopí.

A hlavně, to nejhorší přišlo poté.

Šli jsme se s manželem podívat poprvé na svoje miminko. Přišli jsme na Jipku, oblékli si plášť, vydezinfikovali si ruce a přivedli nás k té umělohmotné krabici = inkubátoru, ve kterém leželo naše maličké bezbranné miminko, kterému se jen tak zlehka zvedal hrudníček. Měli jsme pocit, že to ani není možné, aby to Danielek udýchal. Stejně jako ostatní miminka měl saturační výkyvy, takže někdy se přístoje hlídající dech miminek překřikovaly v pípání a my si vždycky vyděšeně přáli, aby to nebylo naše dítě. A tak to trvalo asi dva měsíce Slzy byly samozřejmě na denním pořádku. Ani jsme si na Danielka nemohli ze začátku sáhnout.

Ihned po porodu jsem musela po třech hodinách ručně odstříkávat mlíko. Po nástřihu to bylo dost náročné a ještě ke všemu to ze začátku moc nešlo. Ale paní doktorka řekla, že mlíko je hlavní, takže jsem naprosto psychicky vyřízená odstříkávala a odstříkávala.

Po čtyřech dnech jsem mohla jít domů. Brečela jsem celou cestu domů i doma - snad skoro pořád, protože jsem tam musela svoje děťátko nechat. Doma jsem samozřejmě opět pravidelně odstříkávala a vozila mlíko Danielkovi do porodnice, takže jsem ho mohla vidět jednou za den asi hodinu. Nejhorší byly ty chvíle, kdy přístoj u inkubátoru našeho miminka pípal a já se strašně bála, že přestane dýchat a pak končily návštěvy a já musela odejít. A nemůžete absolutně nic udělat, jen se na své děťátko dívat a čekat.

Už nikdy bychom to nechtěli zažít. Některá miminka mají vážné následky, některá dokonce i zemřou. Vím, že my jsme měli OBROVSKÉ štěstí, protože náš syn je úplně v pořádku, ale na to hrozné období se nedá už nikdy zapomenout.

A proč o tom vlastně píšu? Vždycky jsem si říkala, že mě se předčasný porod netýká, protože já nekouřím, nepiju, žiju zdravě, máme s manželem pěkné manželství, ALE ONO SE TO STALO !!!

A také chci poděkovat doktorům a sestřičkám na Obilném trhu, kteří nám pomohli našeho Danielka zachránit.