16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.6.2008 10:31:37) určitě ti na kluka bez dovolení sahali, pakáž jedna nevychovaná, hulvátská...
|
Myšutka* |
|
(10.6.2008 11:04:18) Monty,
tvé příspěvky mi vždycky zvednou náladu. Díky za ně.
|
*Niki* |
|
(10.6.2008 13:57:44) Tak to ti stačí ke štěstí opravdu málo...
|
|
|
teta | •
|
(10.6.2008 12:27:21) Ta nezodpovědná lehkomyslnice si o takové jednání ovšem přímo řekla! Uvědomělá matka slehne vždy v ústraní, co nejdál od pakáže. Dovolena je pouze přítomnost otce/druha/družky, babičky (max. 2 ks), dědečků (max. 3 ks), nejvýše čtyř vlastních sourozenců a pěti starších dětí (lze vypůjčit od sousedů). Podmínkou je nacvičení sborového mumlání mantry a funkční chrup alespoň jednoho účastníka (pupeční šňůra). Vstup zakázán je naopak všem osobám se zdravotnickým vzděláním od kurzu první pomoci výše.
|
Danka | •
|
(10.6.2008 19:58:38) Tak,tak, teto, ale zapomněla jsi na to nejdůležitější: správná teta vyndá umělý chrup, ulehne a mlčí někde v ústraní, protože tomu houby rozumí, natož aby mluvila nebo dokonce psala, protože v tom má "guláš".
|
teta | •
|
(10.6.2008 20:22:38)
Tak to je špatný, neb umělý chrup (ještě) nevlastním. A od kolikátého porodu v tom tetiny přestávají mít guláš, prosím?
|
Danka | •
|
(10.6.2008 20:37:47) No, jenom jestli, teto. Jestli tam nebude i trošku skleróza. Jinak patent na rozum tady máte vy, tak si poraďte i s tím gulášem. : )
|
|
|
|
|
Mlada |
|
(10.6.2008 14:06:27) Monty, nekopl tě kůň? Už fakt přeháníš.
|
Róza | •
|
(10.6.2008 14:22:04) Souhlasím, mě ta poznámka přijde spíš trapná.
|
|
|
Mezzonote | •
|
(10.6.2008 16:09:29) Monty, normálně mě tvoje příspěvky celkem baví, ale tohle bylo trochu moc, nezdá se ti??? Trochu ten humor s citem...
Mezzonote
|
|
Danka | •
|
(10.6.2008 19:24:55) Monty, vy jste zdravotní sestra? Proč píšete takové hlouposti? Ale je pravda, že bych si na syna sahala od začátku nejradši jen já - stejně jako každá jiná máma. Asi nechtěně, ale trochu jste "uhodila hřebíček na hlavičku".
|
DENISA | •
|
(10.6.2008 19:53:50) Kdo nechape prispevek Monty, tak dovysvetluji - je to narazka o dva clanky nize "Vstup do zivota", kde se v diskusi objevily hrube urazky autorky, ktera psala o sve praxi v porodnici. Tady maminka dekuje personalu za zachraneni zivota miminka, takze toto melo byt poukazani, ze tech proklivanych zdravotniku by to v tomto pripade dopadlo spatne, zatimco pri bezproblemovem porodu si hned super matky vzdycky najdou na co nadavat a kritizovat. Kdyz se stane takovyto pruser, tak rodice neresi prkotiny a resi jen zivot/smrt, takze ty damy co nadavaly elevce za to, ze byla z praxe nadsena, jsou vazne mimo.
|
Mlada |
|
(10.6.2008 20:06:26) Jestli to nebude tím, že u bezproblémového porodu nejsou zdravotníci téměř třeba. Monty příspěvek jsem bohužel pochopila.
|
|
& |
|
(10.6.2008 20:07:33) Deniso,
Muj porod byl, jak ty rikas "pruser". CS v 31tt syn byl hned poporodu ambulanci prevazen z mensi nemcnice do fakultni na JIpku, protoze se narodil s nekolika vrozenymi vadami. Jsem jim moc vdecna, na druhou stranu jsem se musela srovnat se svymi pocity, ze se svym ditem nejsem 24hod., ze se ho dotykaji jine ruce nez me, ze si ho nemuzu vzit do naruci. Jenomze v nasem pripade to proste bylo nutne. Pokud se jedna o clanek Lucku tak jednoznacne souhlasim s Cizinkou. Monty zase jenom "blbe" exhibuje.
|
|
Danka | •
|
(10.6.2008 20:34:36) Deniso,díky za osvětlení příspěvku od Monty.Monty ale ani netuší, že se dotkla velmi citlivého místa, o kterém jsem nechtěla už v článku psát. Jde o to, že na 12oddělení byla sestra, která s miminky, která měla asi 1,5kg do postýlek doslova házela, až jim hlavičky nadskakovaly. Když plakaly, tak je štípala do tvářiček, k rodičům se chovala slušně řečeno necitlivě. Například na konci návštěv manželovi syna doslova vytrhla z náruče bez jediného slova. Prostě se přiřítila a . . .konala. Tenkrát jsem všechno strašně prožívala, protože to bylo opravdu hodně náročné a měla jsem hrozný strach o syna, že mu ta sestra schválně něco udělá, když si budu stěžovat a mě nebudou brát vážně, protože doktoři maminky na rizikovém nebraly moc vážně. Ale ono je to vlastně tak, jak Monty psala. Vzhledem k této špatné zkušenosti bych nechtěla, aby se někdo staral o moje miminko bez mého dozoru, protože některé "sestry" to můžou brát jako otravnou práci a dítěti, které je pro mě v životě to nejdražší, co mám, mohou ublížit, i když se konečně prokousalo tím nejhorším. Byla jsem moc ráda, když jsem si mohla Danielka odvést domů, to si ani neumíte představit. Ale jinak, jak jsem psala v článku - na JIPce byly sestřičky úžasné.
|
Mili+5 |
|
(10.6.2008 21:45:19) Danko, ani nevíš, jak moc tě chápu, je to jak píšeš, naše nemocné děti mohou být jako rukojmí, aby si personál na nás mohl dovolovat. Ne všichni jsou takoví, většina je třeba hodná, ale najdou se mezi nimi takoví jako nakonec všude a proto bychom jako matky měly mít právo se svými dětmi být. Pamatuji se moc dobře, jak při službě některých sester byly dětičky hodnější, měly méně desaturací a i my maminky jsme byly klidnější, že dnes má naše dítě na starosti právě tato sestřička. A pak byly sestry, při jejichž službě pravidelně měly děti více potíží, bylo mnohem více pípání a i my maminky jsme cítily, že v těchto rukách našim dětem není dobře. Zajímavé je, že jsme se velmi rychle všechny shodly na tom, které sestry patří do které skupiny a to podle reakcí našich dětí. Řešení je podle mě v tom, co nakonec deklaruje i charta práv dítěte v nemocnici, i nemocné nebo předčasně narozené dítě má právo na nepřetržitou přítomnost nejbližší osoby a také jsem přesvědčená o tom, že tohle není jen právo pro právo, ale jedna z nejdůležitějších podmínek pro jejich uzdravování a prospívání.
|
|
DENISA | •
|
(11.6.2008 1:49:33) No samozrejme je to vsechno o lidech a je moc smutny, ze na jedne strane jsou zivot zachranujici, obetavi lide a na druhe strane lemplove a nelidove, kteri jim to usili kazi. Nepisu jen o zdravotnicich, pisu o obou stranach i o rodicich. Myslim, ze jedina cesta je se hlasite ozvat a bojovat za prava naseho ditete. Jak psala Mili, dite na dle umluvy narok na nepretrzitou pritomnost blizke osoby, takze by rodice meli byt na jedne strane soudni (kdyz neni misto, tak co asi maji zdravotnici delat) a na druhou stranu kdyz vidi ze to jde jen se nechce, neustupni a snazit se zjednat napravu. Kdyz jsme tam a prozivame peklo jako vy, tak mame jine starosti nez psat stiznosti na personal, a kdyz uz jsme doma, tak radeji rychle zapomeneme a nic neresime, ale je to chyba, meli bychom se ozvat pro ty budouci pacienty co prijdou po nas.
|
Danka | •
|
(11.6.2008 7:47:19) Ano, Deniso, souhlasím. Ale málokterá z těch maminek, co měly špatnou zkušenost si chtěla ztěžovat. Od začátku s námi většina doktorů jednala, že si svoje problémy vymýšlíme. Například i ten porod tak probíhal. Prohlédli mě, až když jsem si neustále stěžovala na bolesti, pak zjistili, že už rodím. Jinak mi pořád tvrdili, že si to namlouvám. Když víte, že vám nikdo nevěří, tak je to těžké. Teď už se člověk cítí strašně moc "silný". Ale jak píšete, zase už to ty maminy berou tak, že je to za nimi a stížnost od jedné "histerické" matky určitě nestačí. Viděla bych to úplně stejně jako vy, ale zkuste si jen představit, že vás z hodiny na hodinu zavřou na pokoj,dají vám kapačky, injekce na dozrání plic miminka a "informují" vás o tom, že se miminko může každou chvíli narodit a to by znamenalo, že buť zemře nebo bude mít VÁŽNÉ následky. A s tím tam ležíte hodiny, dny, týdny a jen čekáte a doufáte. Ještě dnes je mi z toho hodně špatně. Ještě několik měsíců jste z toho všeho hodně psychicky vyčerpaná. A odpor hned na místě? Ano, taky jsme si uměly dupnout,když šlo jen o nás, ale když jde o vaše miminko, zvažujete všechny možnosti a následky a raději se přikloníte k té pro vaše dítě lepší variantě.
|
|
Mili+5 |
|
(11.6.2008 12:30:21) Souhlasím s tím, že i s některými rodiči je to těžké, ale to na věci nic nemění, nejde přeci o mě jako o matku, ale o mé dítě, které je vážně nemocné a potřebuje mě, aby se mohlo uzdravit, jak už jsem tady někde psala, v případě opravdu vážných onemocnění a i těch předčasně narozených dětiček je psychika dítěte stejně důležitá jako péče zdravotníků a separace jim psychiku silně narušuje. Jde-li zdravotníkům o to, aby se děti skutečně uzdravovaly a nejen o to, aby jim v klidu a bez potíží minula služba, pak by naopak měli usilovat o přítomnost matky a motivovat ji k tomu, aby se o své dítě starala a poskytovala mu emocionální podporu. Vím, že práce zdravotníků na těchto oddělení je nesmírně náročná, jak odborně tak citově, spíš je problém v tom, že si tyto souvislosti málo uvědomují, samozřejmě jak kdo. Setkala jsem se i s lékařem, byl náš ošetřující na Jip v Motole, který mi řekl, ať se nebojím, že by mě tam nenechali, že mě tam potřebují pro mojí holčičku. Jaký rozdíl od přístupu některých jiných lékařů, se kterým jsem se setkala. Výmluvu na nedostatek místa bych zdravotníkům zakázala zákonem, i když není místo pro ubytování matky přímo na oddělení s dítětem, sedět na židli u postýlky dítěte a přespávat třeba někde na ubytovně nebo jiném oddělení apod. by jí měli umožnit vždy.
|
|
|
|
|
|
|