Povodně očima dívky, ženy a matky

Katastrofální povodně v červenci 1997 na Moravě a v srpnu 2002 v Čechách ale budou v paměti lidí navždy.

Každý z nás pak může přidávat další…

Jen příkladem mohu jmenovat leden 2003, povodně z jarního tání sněhu - každoročně v jiné části republiky a další a další.. a samozřejmě ty nejvíc "živé" - ty poslední, současné - povodně v květnu 2006.

Škody na těchto povodních byly vždy vyčísleny v miliardách Kč, škody na lidských životech a zdraví, kulturním dědictví a archivech, krajině a jejím tvaru, lidské práci, osobních památkách, se ovšem penězi vyčíslit nedají.

A proč vám tohle všechno píši? Informace přece sleduje každý z nás..

Jen bych se s vámi chtěla podělit o zajímavý pohled ženy - dívky na povodně, tak jak se lišily v průběhu deseti let…

Možná se mnohá z vás "najde", možná mne mnohá z vás nepochopí, možná mne mnohá z vás zatratí..

Povodně 1997 - pohled dívky

Coby čerstvá absolventka bakalářského studia Geografie jsem povodně sledovala v televizi.

Jelikož pocházím z Plzeňského kraje a na Moravu je to celkem z ruky - byla média tehdy hlavním zprostředkovatelem informaci, co se kde děje a proč tomu tak je.

Také nesmím zapomenout přiznat, že jsem byla v jádru duše dost naštvaná… Mého tehdejšího přítele, pracoval jako hasič profesionál, odvolali z plánované dovolené a my jsme tehdy nemohli jet s ostatními přáteli na vodu (paradoxní, že ?) Tehdy jsem to téměř oplakala, dnes bych si za to dala pár facek.

Nicméně mne tyto povodně přivedly k myšlence, věnovat se něčemu, co mne bude s "velkou vodou" spojovat. Měla jsem bakalářskou geografii a podanou přihlášku na UK Přírodovědu v Praze - samozřejmě obor geografie Fyzická. Mojí specializací se na další roky stala "VODA". S termíny týkající se počasí a hydrologie jsem se stýkala denně.

Ještě rok před státnicemi se mi podařilo najít zaměstnání ve státní instituci. Měla jsem před sebou slibnou kariéru a vidinu věnovat se "VODĚ" po zbytek života.

Povodně 2002 - pohled ženy

Setkání s malými povodně bylo při mém povolání časté. Tohle bylo ale něco jiné. Emoce musely jít stranou a já jsem musela s chladnou hlavou denně předávat informace lidem - jak bude... a naučila jsem se říkat, že bude hůř.

Povodeň jsem se snažila vnímat jako souhrn čísel, se kterými musím pracovat, abych byla schopna dosáhnout výsledku.

S manželem jsme se vídali ve dveřích. Coby hasič sloužil téměř nepřetržitě. Já také.

V průběhu této povodně jsem byla v pátém měsíci těhotenství.

Povodně 2006 - pohled matky

Dnes jsem čtvrtým rokem na mateřské "dovolené". A přece v sobě nezapřu "kus té dívky" a "kus profesionála".

V neděli ráno, pár hodin po kulminaci na naší říčce, jsem poslechla mého manžela. Vzali jsme kola a foťák a jeli po letech do terénu - vidět povodeň z jiného pohledu než jen z kanceláře jako čísla, a ne jen jako bahno v čerpadlech.

Ta masa bahnité vody ve mne vyvolala obrovský respekt. Respekt a úctu před přírodou a před tím, jak nám dává najevo, že my lidé ji přece nebudeme stát v cestě. Bylo mi samozřejmě strašně líto těch lidí postávajících u svých zatopených sklepů a vyplavených zahrádek. Asi to zní jako klišé... Ale je to myslím na místě.

Po příjezdu domů a po prohlédnutí fotografií jsem došla k závěru napsat vám o svém postoji. A vybrala jednu jedinou, podle mne tu nejvýstižnější…

Je na ní vidět naprosto přesně PUD SEBEZÁCHOVY .

A závěrem snad jen slovo světoznámého meteorologa Muíd Latíf z Meteorologického institutu Maxe Plancka v Hamburku.:

Počasí posledních let lze přirovnat k falešné hrací kostce: když padne šestka jednou, není na tom nic neobvyklého. Když však padá příliš často, začne to být podezřelé…