Chtěla bych se podělit o zážitky spojené s mým příjmením. Jmenuji se Petra Zelená.
Do mých přibližně 23 let jsem měla příjmení sice ne zcela běžné, avšak vcelku libozvučné a neutrální, bez jakéhokoliv konkrétního významu. Nikdy jsem se svým jménem neměla nejmenší problém a ani jsem nad ním nijak nepřemýšlela.
Potom jsem potkala toho pravého, přeskočila jiskřička a po určité době jsme usoudili, že bychom mohli mít svatbu. Vše v nejlepším pořádku. Z nadcházející změny příjmení na „barevné“ jsem sice nebyla dvakrát nadšená, raději bych si byla ponechala své původní, ale uklidňovala jsem se tím, že tchýně si na takové příjmení musela taky zvyknout, můj nastávající s ním žije od narození, tak si zvyknu taky. A nakonec, jsou i horší...
Před mým budoucím manželem jsem se sice o svých pochybnostech zmínila, dokonce jsem navrhla, jestli by nechtěl přijmout příjmení mé, ale tehdy to bral spíše jako vtip, a tak jsem už dále nenaléhala. Udělali jsme tedy to, co se od nás očekávalo a co je stále u nás nejběžnější, přijala jsem příjmení svého manžela.
Od té doby uplynulo mnoho let, narodily se nám 3 děti, rodinný život vcelku uspokojivý, díky Bohu prozatím bez vážnějších problémů. Na své nové příjmení jsem si sice zvykla, ovšem stále se mi nelíbí a ani za tu poměrně dlouhou dobu jsem se s ním nedokázala sžít. Kdykoliv se mám někde představit celý jménem, pociťuji nepříjemné svírání kolem žaludku. Ze stejného důvodu trpím fobií z telefonování. Nejhůře prožívám setkání se svými dávnými známými, např. spolužáky ze školy, protože tuším, že dříve či později přijde otázka: „ A jak ty se vlastně teď jmenuješ?“ V těchto situacích s přihlouplým úsměvem očekávám obvyklou reakci typu: „...no to sis tedy moc nepomohla...“ nebo „Fakt, jo? No to je vtipný...“, případně „Aha, tak proto máš ten zelený svetr...“ A podobně.
V poslední době se bohužel stále častěji s podobnými netaktními poznámkami setkávají i naše děti. Naposledy se nám svěřila naše 6-letá dcera, která teprve nedávno měla svou premiéru ve škole, s tím, že paní učitelka se jí ptala, proč má modré tričko, když je Zelená. Pochopitelně takovéto narážky, i když třeba nejsou myšleny ve zlém, znepříjemňují život. Nevyhovující příjmení bych dokonce s jistou nadsázkou přirovnala k podobnému hendikepu jako je třeba šilhavost nebo obezita. Dá se s tím žít, dá se s tím i obstát, ale je to těžší.
Nedávno jsme – poprvé za celou dobu našeho manželství – vedli na téma našeho příjmení debatu s mým mužem. Kupodivu podnět k němu dal on a ne já, patrně pod vlivem zkušeností našich dětí. Dospěli jsme k závěru, že jsme se kdysi dopustili zásadní chyby, kterou jsme bohužel zkomplikovali život nejen sobě, ale i našim dětem. A že by nebylo od věci si příjmení změnit alespoň teď. Tento návrh jsme později předložili k posouzení našim dětem. Dvě mladší by snad změnu ještě jakž takž přijaly, ovšem nejstarší 12-letá dcera byla zásadně proti. Vysvětlila nám, že se jí její příjmení sice vůbec nelíbí a velice ráda by se jmenovala nějak jinak, ovšem změna v tuto chvíli by pro ni představovala ještě větší nepříjemnosti. Přinejmenším by působila divně, musela by spolužákům vysvětlovat, že se její rodiče nerozvedli, jenom si změnili jméno... Měli jsme si vybrat jiné příjmení už při svatbě, teď je na to pozdě. Museli jsme jí dát za pravdu. Nezbude nám tedy nic jiného než se smířit s příjmením, které se nám nelíbí, a nadále se tvářit, že nám nejapné poznámky na jeho adresu připadají nesmírně vtipné. Naše děti mají alespoň naději, že si v budoucnu polepší svatbou.
Na základě své osobní zkušenosti bych doporučila všem snoubencům, aby výběru příjmení věnovali minimálně stejnou pozornost jako výběru svatebních šatů. S nevhodně zvoleným příjmením (na rozdíl od svatebních šatů) se budou dlouhá léta potýkat nejen oni sami, ale také jejich děti, které k tomu přijdou zcela nevinně. Vždyť každý pár má na výběr minimálně ze 2 možností a dokonce i v případě, že se nelíbí ani jedno z nich, je možno zvolit úplně jiné. Navrhovala bych zbavit se předsudků, že vždy a za každých okolností musí nevěsta přijmout příjmení svého manžela. Zákon dnes v tomto směru poskytuje možnost volby. Pozdější změna je sice také možná, ovšem prakticky jen obtížně proveditelná, zvláště pokud jsou už v rodině děti.
Těhotenství |
Dítě |