Náprava nezpěvnosti

Navíc chybný způsob tvoření hlasu není u předškoláků a dětí v nižších třídách ještě plně fixován a lze ho snadněji vrátit do správných, přírodou původně naprogramovaných kolejí. Budeme-li s rozvojem zpěvního hlasu zároveň zpřesňovat hudební sluch, rozvíjet hudební paměť a představivost, pak rychle rozezpíváme každé, i zdánlivě beznadějné dítě. Náprava ve vyšším věku je též možná, ne však již tak přímá. Jednak chybné návyky jsou jak v představě, tak v „paměti těla“ více zafixovány. Navíc tím, že děti nezpívají, nemají rozvinuté základní hudební schopnosti. V důsledku toho nastupují i psychické bloky.

Při rozezpívání dětí jsou nezbytné:

• obnova a rozvoj zpěvního hlasu,
• rozvoj hudebních schopností.

Tyto činnosti se v praxi vzájemně prolínají. My se zde budeme věnovat každé zvlášť, abychom názorněji vymezili jednotlivé etapy vývoje a s tím i logiku řazení konkrétních úkolů, které dítěti zadáváme.

V čem spočívá specifická práce s nezpěváky?

Nerozezpívané děti jsou časem schopné plnit obdobné úkoly jako dobří zpěváci. Jen metodický postup u nich „rozvolníme“ do menších splnitelných kroků. Respektujeme, že každé dítě má své tempo a svou míru nasazení. Počítejme s tím, že určité dovednosti budeme u někoho procvičovat déle a že se objeví též nezpěváci, kteří budou potřebovat rok i více k tomu, aby „srovnali krok“ s ostatními dětmi ve skupině.

U nezpěváků je důležité zachovávat jistou posloupnost metodických kroků (viz Náprava nezpěvnosti). Musíme vždy začít od soustředěného sluchového vnímání. Na sluchový podnět by měla bezprostředně navazovat odpovídající hlasová a pohybová reakce, přičemž se zapojí i zrak (při poslouchání výšky tónu děti zazpívají, ukážou pohybem ruky a ten sledují očima). Nejdůležitější je časté procvičování a opakování podnětů.

Je nutné pracovat s nezpěváky samostatně?

Ve většině případů nikoli. Naopak je výhodné nechat nezpěváky dohromady s ostatními a střídat individuální práci s prací ve dvojicích a v malých skupinkách. Od zkušenějších zpěváků se mnohé naučí.

Jak neodradit nezpěváky?

Při práci s nezpěváky je potřeba velké trpělivosti a smyslu pro přiměřenost individuálních nároků. Každé dítě potřebuje být úspěšné, jen tak zažívá radost a touhu pokračovat dál. Proto pověřujeme nezpěváky splnitelnými úkoly, přiměřenými jejich dosavadním hudebním a pěveckým dovednostem. Jak dokazují výše popsané charakteristiky tzv. nezpěváků, jejich nezpěvnost může mít různé příčiny. Z toho budou vycházet i individuální úkoly zadávané ve skupině. Od nezpěváka např. nebudeme vyžadovat, aby ihned rozlišil výšku tónu nebo znázornil pohyb melodie – na to se zeptáme vyspělejšího zpěváka. Pro nerozezpívané děti si připravíme snadnější úkoly, např. rozlišit délku či sílu u dvou kontrastních tónů. Posloucháním správných odpovědí zdatnějších zpěváků se postupně i oni vše naučí.

Pochvala za splnění i triviálního úkolu děti silně motivuje a podněcuje k tomu, aby s námi i nadále hudebně komunikovaly. Hudební a lidský dialog, při němž se cítí v bezpečí, je rozhodující. Vědomí, že se smí mýlit a že jen opakovanými pokusy může být lepší, dává nezpěvákovi svobodu a chuť hledat svůj zpěvní hlas – ve skrytu duše touží po vlastním hudebním projevu stejně silně jako děti s přirozeným hudebním nadáním.

Kdy je nejvhodnější začít s nápravou nezpěvnosti?

S nápravou hudebně a pěvecky zaostávajících dětí je třeba začít již v předškolním a mladším školním věku, a to ze dvou důvodů. První je dán poznatkem, že kolem šestého roku dochází při zajištění kvalitních sluchových podnětů k výraznému rozvoji hudebních schopností dítěte (zejména rozlišovací schopnosti sluchu, hudební paměti a hudební představivosti). Druhý důvod je psychologický. Je třeba využít přirozené zvídavosti a spontaneity, jež je pro tento věk příznačná, a též faktu, že u dětí ještě nedošlo k negativnímu hodnocení vlastního pěveckého projevu. Psychika dítěte hraje při budování hudebních a pěveckých představ velmi důležitou roli. Sebemenší psychický blok může celý vývoj dočasně zastavit. Proto je třeba při práci s hudebně a pěvecky zaostávajícími dětmi vytvářet jasnou a bezpečnou pracovní atmosféru, v níž má každý stejnou šanci hledat a třeba se i mýlit. Neustále děti povzbuzujme. Pochvala i za sebemenší, třeba ještě ne zcela zdařilý pokus, je pro děti vždy tou nejlepší motivací.

Ukázka je z knihy Učíme děti zpívat, kterou vydal Portál. Koupíte ji zde.