Boj s větrnými mlýny

Tak mám jednu čerstvou story. Nemůžu si ji nechat pro sebe. V podobné situaci se lidé nejen v naší zemi ocitají celkem často. Třeba těm nesmělým přinese povzbuzení. Taky by se to mohlo jmenovat "Domluvit se, je možné vždycky." Anebo "Sám/sama proti gigantu"

Na konci března jsme se přestěhovali. Protože mi během měsíce chodí výpisy z účtů, předplacený časopis a spousta další, pro mě důležité korespondence, předplatila jsem si službu - přeposílání pošty. Vyplázla jsem 300,- Kč. Paní, která to se mnou sepisovala byla velice ochotná. Je na té poště vedoucí. Na doklad o zaplacení mi napsala svoje číslo se slovy: " Kdyby něco, zavolejte mi, ale určitě bude vše v nejlepším pořádku.". S úsměvem na rtech a dobrým pocitem na naší straně jsme se rozloučili.

Vzhledem k tomu, že jsem si předplatila celé tři měsíce, byla jsem v klidu. Byly jiné věci, na které jsem potřebovala věnovat čas a psychické síly. Takže změnu adres jsem, v plné důvěře k Poště, odsunula až na květen.

Že mi kolem 20.4. nedošel časopis a ani výpisy nikde, jsem si vysvětlila delší dobou při přeposílání a dál jsem se rvala s jinými problémy. 28.4. už jsem pojala podezření. Zavolala jsem paní vedoucí. Ta mi řekla: "Ano je možné, že došlo k zádrhelu. Teď tam chodila brigádnice a je možné, že si to neuhlídala." Tak v tuto chvíli jsem se "spravedlivě rozhněvala". Z hovoru mi přišlo, že je toto celkem běžná záležitost. Začala jsem mluvit příkře a požadovala nápravu. Paní ji vcelku ochotně přislíbila. A já se opět s důvěrou vrátila k všednodenním starostem. Starý byt patřil městu. Nový nájemník se mněl stěhovat až koncem měsíce. A schránka byla dost velká, takže časopis a další obálky se do něj mohly v klidu vejít. Pravda letáky je kapku asi stlačily. Ale to nevadí. Ač poničené, důležité je, že se ke mně dostanou.

Čekala jsem a čekala… Mezitím jsme se ještě spojila s kamarádem pošťákem. Dělá na poště celkem důležité činnosti. Předpokládala jsem, že mi bude umět poradit, kam se odvolat, kdyby přece jen náhodou…. Poradit neuměl! Pošta asi nemá problém s tím, když se někde něco nepodaří, a tak svoje lidi pro tyto problémy neškolí.

Vzhledem k tomu, že ani po týdnu se nic nedělo, zavolala jsem si své bývalé sousedce. Ta ochotně navštívila nového obyvatele bytu a vlastníka schránky a dozvěděla se, že tam nic nebylo, vyjma letáků. Takže jsem na druhý den zavolala znovu na staré dobré číslo vedoucí tamní pošty. Ke cti oné paní musím říct, že se šla osobně podívat na tu schránku, zjistila si, kdo od bytové správy schránku předával. Ten ji vždy kontroluje a nic tam nenašel. Dokonce pátrala i po rekomandu!!!, které nám v té době došlo na starou adresu!!! Tedy respektive rekomando leželo na poště, do staré schránky nám chodily upozornění na vyzvednutí. Nepřišli jsme, rekomando poslali zpátky. A paní vedoucí si dokonce volala na onu instituci a zjistila, že už to máme vyřízené. Mezitím jsme jim nahlásili změnu adresy, tak to k nám naštěstí dorazilo.

"Takže všechno v suchu, nic se neděje." "Je to prostě stinná stránka Pošty a musíme ji přijímat takovou jaká je. Že byla pro vás ztracená korespondence důležitá? Je nám líto. Nebyla doporučeně. Nedohledáme ji. Musíme věřit našim doručovatelkám. Ty tam mají napsáno, že snad něco odešlo směrem k vám…."

Tak zhruba tohle jsem se ten den dozvěděla. Okamžitě jsem se nechala přepojit k přímé nadřízené. Vcelku to bylo o tom samém. Do této chvíle jsem za telefon utratila asi 150,-Kč. Tak dlouho jsme si trvala na tom, že je moje ztracená korespondence jejich problém, ne můj, až mi ona nadřízená slíbila, že se ještě spojí s poštou v mém stávajícím bydlišti. A zavolá druhý den.

Tak zavolala, jak slíbila. Prý nám snad nějaká přeposílka došla. Ano, to bylo právě to rekomando, které došlo díky naší iniciativě při změně adresy. Takže nakonec věděli, kam tu přečmáranou obálku, co se jim vrátila, poslat. Jinak máme nejspíš ve schránkách černou díru, protože to bylo první a poslední, co se k nám dostalo.

A jak to dopadlo? Naši poštu už nikdo nenajde. Časopis mi doufám dojde tento měsíc už na novou adresu, staré číslo "vem čert". O výpis z banky a další výpisy si budu muset zažádat. Tuším, že to bude zas něco stát. Tak by se mohlo zdát, že všechno to rozčilování, volání, shánění, bylo k ničemu. Ale přece. Při tom dnešním, posledním telefonátu, jsem navrhla řešení. " Vraťte mi 300,-Kč a budete mi poštu zdarma přeposílat až do předem dohodnuté doby." Reakce: " Tak to nedošlo za minulý měsíc. Takže Vám vrátíme 100,-Kč. Tak souhlasíte?" Zaargumentovala jsme opět tím, co mi ztratili a budu muset v bankách platit další peníze a znovu jsem jí řekla co přesně požaduji. Není nad kurzy asertivity! "Ano, dobře, jsme domluveny. Peníze vám pošleme na vaši novou adresu." No páni, takhle hladký průběh jsme snad už ani nečekala.

Závěrem. Jsem Poště vděčná za tuto zkušenost. Teď budu ještě čekat, jestli své slovo dodrží a ve schránce se mi objeví složenka. Upřímně jsem byla odhodlaná hnát to tak vysoko a daleko, až by s tím někdo něco udělal. I kdyby mělo jít o např. písemnou omluvu. Myslím, že toto odhodlání bylo znát i na mé řeči. Další moje plus bylo, že jsem předem popřemýšlela, co by s tím měli nebo mohli dělat. Protože všechna řešení vzešla z mých návrhů. Je to zarážející a smutné, ale pro nás lidi poučením, že mít argumenty, připravenost k boji a zároveň i návrh řešení nepříjemné situace, nám může pomoct domoci se svých práv nebo alespoň jakéhosi odškodnění.

Jsem s výsledkem spokojená. Děkuji touto cestou oněm dvěma zaměstnankyním Pošty. Ony to neztratily. Vyšly mi vstříc a snažily se vše vyřešit podle svých sil a možností. Doufám, že mé rozhořčení nebraly osobně. A já jsem se mohla vyřádit, vybít stres nashromážděný za poslední dobu k boji za svá práva. Nebyla jsem na ně sprostá. Byla jsem příkrá, mluvila jsme zvýšeným hlasem a rázovala při hovoru po místnosti. Ale zároveň si vědoma jejich "přímé nevinny". Takže určitě nebyl důvod nadávat přímo jim, že za něco můžou.

Jestliže se dostanete někdy do podobné situace, přeji Vám hodně sil a odhodlání dostát si svého!!!