Zmije obecná - jak vycházet s ozdobou naší přírody po dobrém?

To se mi totiž před pár dny skutečně stalo. Zalévám takhle v podvečer těch pár kytek a keříčků, co máme kolem písku, a koho nepotkám - slepýše. Patří mezi moje oblíbence. Jak zalévám, slepýš se přesouvá od jednoho keříku ke druhému, roztomilá kratochvíle. Obejdu záhonek z druhé strany a - …. na písku najednou leží úplně jiné zvíře!!

Kdepak ještěrka. Je to šedavý had s hnědočernou zubatou klikaticí přes celý hřbet - opravdu nezaměnitelný. Udělám ještě krok a had líně zmizí v nejbližším keříku. (Shodou okolností se tam před chvílí schoval i slepýš. Jestli si ho dala zmijka k večeři, nevím.)

Tuhne mi krev v žilách, když si uvědomím, že před pár hodinami si tu hrály naše dvě holčiny…!

Ne, že bych přímo prahla po fyzické likvidaci oné zmije (je v přírodě užitečná, a i nám chytá myši, hmyz a možná i hryzce), ale pokud jde o děti, je mi z toho docela úzko…. Snad by byl nejlepší odchyt a vypustit ji někde hooodně daleko na pasece…

Ovšem jak na zmiji? "Se starým Papouškem" jako Cimrmani??

Manžel, když se o tom dozví, bere hned do ruky hrábě a jde prohlížet keříky. Načež je seřván a vnutím mu holiny namísto pantoflí. Už se smráká a v posledních paprscích marně hledáme hada. Už je v tahu. Ať už se slepýšem anebo bez.

Večer listuju obrázkovými knížkami o zvířatech. Nic moc mě ale nenapadá. Druhý den všude strašně moc dupeme - zmije neslyší, ale vnímá otřesy půdy. A má i jiné klady - je plachá, člověku se vyhýbá a aktivní bývá za soumraku (kdy jsou děti už zaplaťbůh většinou doma).

Ten den nám rovněž zavolala tetička z Ostravice. A hnedle přihodila k dobru příhodu z dětství své maminky (i když nevím přesně, zda ji nezařadit spíše do sféry bajek) ::

O hadu z Ostravice

Malé děti seděly na zápraží a pily mléko. Přišla maminka a ptá se: "Děti, to jste to už tak rychle vypily?" A děti na to: "On přišel had a mlíčko vypil. A pak zase odešel".

Zajímavé, v jaké koexistenci tam spolu dokázali žít! Prý se tehdy stavěly kamenné podezdívky domů a pokrývaly se prkny. Ideální místečko pro zmijí hnízdo. Naštěstí máme kamenný spodek domu jen omítnutý :o)

U nás doma

Ale přesto jsou u nás pro zmije evidentně dobré podmínky - různé kamenné zídky, jedna hromada suti (příští rok opravdu, ale opravdu musí pryč! - anebo ještě letos?).

Zmiji u nás vídáme zhruba jednou do roka. Loni jsme ji tuším potkali tady v Jizerkách na žluté značce poblíž přehrady na Černé Nise (Bedřichov). Také jsem ji zahlédla v místě, kde věším prádlo, což mi už nahnalo trochu více strachu (obvykle u nás chodíme ven v sandálech). Čili - do vyšší trávy pouze v holinách! A tam, kde bývají zmije, malé děti raději vůbec ne. Kde se hodně chodí, posekat trávu. Náš soused (asi 200m pod námi) toho předloni nedbal, šlápl na zmiji a byl několik týdnů v nemocnici. Měl chudák smůlu - zjistili mu alergii na sérum proti zmijímu jedu, takže ho nemohl dostat, a vloudily se ještě nějaké komplikace… Jed mu trochu poničil mízní cévy a ještě asi půl roku nemohl pořádně chodit… I když - dobrá zpráva - kousnutí zmijí by nemělo být smrtelné :o).

Naše babička zase potkala zmiji u nás za domem - je to už asi dva roky. Chodí se tam občas slunit - není to moc příjemná představa, že se probudí s hadem na břiše. Ačkoliv - jedné místní pamětnici se to údajně stalo. Jediná záchrana - nehýbat se a počkat, až se odplazí. Kouše jen pokud je překvapen a cítí se v úzkých.

Takže: když jdete, hodně dupat! /ale ne přímo na zmije!/ :

A co takhle "krtkoplašič" čili bzučák?

Při psaní tohoto textu jsem si vzpomněla na zahrádkáře, kteří používají proti krtkům a myším jakýsi "plašič" na baterii. Nevím, jak to přesně vypadá - údajně ho zahrabou do země a on bzučí. Je ovšem otázka, jestli jsou to vibrace, které je zmije schopna vnímat….

Nevíte někdo??? Asi se budu muset zeptat nějakého herpetologa…

Zmije na webu

I na internetu se zmije vyskytuje v poměrně hojné míře (ač v přírodě je chráněná).

Takže nějaké zajímavosti (v originálu zde):

"Obývá močály, horské louky na hranici lesa, horské pastviny, okraje lesů, lesní světliny, polní meze, železniční náspy, kamenolomy, břehy rybníků, jezer a řek, v horách až do výše 3000m. Vyžaduje chladné prostředí s vysokou vlhkostí vzduchu a s velkými rozdíly denních a nočních teplot. S oblibou se skrývá pod keři, v kořenech stromů a v hromadách kamení."

Podrobnější článek (odkud jsem převzala i fotky) naleznete tady. Mimo jiné se tam píše:

"Zmije obecná opouští zimoviště v době, kdy teplota v něm dosahuje 8 - 9°C a teplota vzduchu vystupuje k 12°C. V našich podmínkách se začínají zmije objevovat od poloviny března, když mnohdy ještě v okolí leží sníh. Tento údaj je samozřejmě závislý na nadmořské výšce. Zpočátku se zdržují v těsné blízkosti zimoviště a využívají každé příležitosti ke slunění. V tuto dobu je zmije dobře pozorovatelná, kdy nechá pozorovatele přiblížit na relativně krátkou vzdálenost. V létě je natolik ostražitá, že o člověku ví daleko dříve než si to dotyčný uvědomí či zmiji spatří." (To máme ale štěstí :)

"Na jaře a na podzim je zmijí aktivita převážně denní, v létě v období veder soumračná až noční, sluní se pouze z rána nebo přerušovaně během dne. Zmije jsou citlivé na přehřátí, při teplotách nad 30°C a nemožnosti ochlazení jsou značně podrážděné a teploty kolem 40°C jsou pro ně smrtelné.

Zmije obecná je klidný had, při vyrušení se snaží prchat před člověkem. Nemá-li možnost útěku, svine se do kruhu se zvednutou hlavou. Sleduje rušitele, hlasitě syčí a nafukuje se. Při delším dráždění provádí výpady hlavou. Většinou se zavřenou tlamou, kdy nechce uštknout, jen zastrašuje. Při uchopení či přišlápnutí uštkne hned. Potrava: převážnou složkou zmijí potravy jsou teplokrevní obratlovci, převážně hlodavci (norníci, hraboši, myši, myšice) a hmyzožravci (rejsci, bělozubky, rejskové, krtci). Další, doplňkovou složku potravy, tvoří plazi a obojživelníci (ještěrka živorodá, "hnědí" skokani, mloci, slepýši… Mláďata loví mladé skokany a ještěrky. Bývá uváděn i hmyz, hlavně u mláďat."

První pomoc

(rovněž podle serveru http://www.vipercorp.ic.cz/zmije.htm )

"Při uštknutí zmijí obecnou je v první řadě potřeba zachovat chladnou hlavu. Rozhodně se vyvarovat prudkých pohybů, které se postarají o rychlejší proudění krve a tím rychlejší distribuci jedu do organismu. V terénu: Zpomalit veškerou činnost a to především postižené končetiny. Například znehybněním provizorní dlahou. Je možné ránu vysávat ústy, ale jen za předpokladu, že nemáme v ústech žádná poranění, zmijí jed, na rozdíl od třeba kobřího, se sliznicemi nevstřebává a v žaludku se rozloží. Rozřezávání rány lékaři nedoporučují, taktéž podvazování není potřeba. Jedna ze složek jedu způsobuje otoky, a tak se organismus přirozeně brání pronikání jedu. Navíc zaškrcení musí být nejpozději do dvou hodin odstraněno. Je potřeba mít na paměti, že pokud dojde k zasažení ruky, je nutné okamžitě sejmout prsteny, náramky, hodinky atd. Pokud je jed opravdu v ráně, postižený toto pozná záhy. Postižená končetina začne v místě vpichu bolet a otékat, bolest i otok bude postupovat směrem k tělu. Stejně tak se bude zvětšovat celková nevolnost. Pokud tyto příznaky nenastanou do půl hodiny, lze mluvit o štěstí a zmijka v tomto případě jed nepoužila. I v tomto případě by postižený měl urychleně vyhledat lékaře, nechat se prohlédnout a aplikovat protitetanovou injekci. Pokud ale otrava probíhá, měl by postižený být co nejrychleji dopraven k lékaři. Zdravý člověk by měl uštknutí přežít bez vážnějších komplikací, ale může se jednat o alergika, pro kterého by se uštknutí mohlo stát osudným. Rozhodně nepodávat alkohol, ale například čaj nebo slabou kávu. Lékař by měl rozhodnout, jak dál postupovat s léčbou. Sérum většinou není potřeba a mělo by být aplikováno vždy lékařem a jako poslední řešení. Aplikace séra může být pro organismus daleko větším zlem než vlastní uštknutí."

Tolik můj příspěvek ke zmijím a jsem zvědavá na vaše zážitky, rady a postřehy.