O dětech a hadech :-)

Sylvo, Sylvo, ty jsi ale byla pěkné kvítko! :o) Skoro se divím, že před tebou zmijky neutekly:)
Moje první setkání se zmijí bylo velmi silné – po 2.třídě poprvý na 3týdenním táboře v jižních Čechách pod stanem, šli jsme na borůvky. No, nějak jsem se oddělila od ostatních a na jednom paloučku rostly opravdu krásné, veliké a modré.... Hm – a jak trhám, asi metr ode mě je kolem keříčku otočený had s tmavou cik-cak čárou (ano, i druháček ví, o co jde), takže jsem popadla ešus a pelášila za ostatníma. Nic se mi sámo nestalo, ale šok to byl - pro pražské dítě hady znající tak ze Zoo a z knížek :)
Dneska nemám strach kvůli sobě, ale pro děcka to určité riziko je. Ta starší (4letá) je daleka toho, tahat zmije za ocásek:) Takže jsme domluvený, že případný nález hned ohlásí u mě. Ona se nedávno tak bála vos, že mi chvíli trvalo jí vysvětlit, že vosa ji nepřiletěla píchnout, ale že má jen žízeň nebo chuť na něco dobrýho:)) – no a náš pes pro změnu vosy loví. Mladší dítko (1 rok a kousek) je naopak ve stádiu, že na „ne, nesmíš“ si jde vše zkusit, co to udělá... (jo věřím, že i hada by otestovala:))
Takže starší je „poučená“ a mladší necháváme „na riziku“ – už si ale pomalu zvykám. Ráno prostě pořádně zadupeme kolem domu a jede se dál! Jinak to nejde. Vím o zmijích už pár let (bydlíme tu 5), že tu žijí vedle nás, jen mě trošku šoklo, když jsem ji našla přímo na dětském pískovišti....
No, bydlet v Indii, máme doma kobry :o)
To jsem se zas rozkecala.
Est.