Jsme jedni z nich a bylo krásně...
6.11.2003 přišlo mailem 28 názorů
Podle dnešních pravidel a zákazů by jsme my, jako děti narozené v 60-tých a 70-tých, letech vůbec neměli šanci přežít.
Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné - pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna a když jsme jeli na kole/koloběžce - neměli jsme helmy.
Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme si vždy hráli venku.
Klidně jsme se rozdělili o jednu flašku a pili s druhejma, aniž by z toho někdo zemřel.
Několik hodin jsme se mořili a stavěli trakaře ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen aby jsme pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika zakončení v pangejtu jsme ji domontovali.
Ráno brzo jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, až se teprve venku rozsvítily lampy a nikdo se nás nedovolával- žádnej mobil při ruce!
Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box- vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, mobilní telefony, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!
Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo nebyl žalován po těchto úrazech. Byly to úrazy a nikdo nebyl vinný - jen my!!
Vzpomínáš si na úrazy? Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout.
Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko.
Jezdili jsme na kolech, chodili jsme domu k druhým kamarádům, tloukli jsme na dveře, vlezli jsme dovnitř a pletli se do řeči.
Někdo, kdo nebyl ve škole tak chytrý, musel opakovat ročník.
Tato nynější generace vychovává chráněné děti, nejlepší chytráky a děti pro investici.
Tato poslední 50-tá léta byla explozivní na nové nápady. My jsme měli volnost, fiasko, suxesy a odpovědnost - a naučili jsme se chovat se ke všemu a poradit si. A ty jsi jeden/a z nich.
Blahopřeji !!!
Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě než zákonodárci a důstojníci začali řídit naše životy-pro náš lepší úspěch.
Ten lepší život byl jen náš!!! :-) :-) :-)