Nobelova cena na doma

Tedy já znuděně, protože mne chemie přestala bavit v okamžiku, kdy nám učitelka na základní škole vysvětlila, že si „musíme pamatovat“ proč má ten který prvek právě to a to oxidační číslo, navíc, že to číslo je k němu „prostě přilepené“. Moje kamarádka jej sledovala zasněně, byla do něj až po uši zamilovaná, bohužel ale o ročník později než bylo potřeba, jak se ukázalo hned po maturitě a svatbě o rok starší Evy a našeho pana profesora. Nicméně obě jsme procitly v okamžiku, kdy přišly na řadu Nobelovy ceny. Tedy ne ty, které už uděleny byly, ale ty pro nás („Ano, ano i pro ty z vás, kteří teď mají z chemie trojku či čtyřku, dobré nápady má přece každý ...“). Výčet nápadů, jevů a problémů, které po důkladném prozkoumání a objasnění dovedou někoho z nás na podium, kde se dostávají Nobelovy ceny. Píšu ceny, protože těmi nápady nás zásobovali i učitelé fyziky a biologie, takže jsme měli (a stále máme) široké možnosti jak se uplatnit.

Pokud vím, tak nikdo z naší třídy, potažmo školy, v krocích předurčených našimi profesory nešel. Já bych dnes ale ráda doplnila výčet možností o několik dalších oblastí, inspirovaných tentokrát ne periodickou tabulkou prvků, ani vykopávkami starých kostí, ale něčím tak prostům jako je domácnost. Mám totiž několik soukromých záhad, které bych ráda měla vyřešeny (i když nerada, tak přeskočím tu s tím, jak běhá v drátech elektřina, tu už mi skoro vyřešilo několik vystudovaných inženýrů, kteří se nezávisle na sobě shodli na tom, že v drátech bydlí trpajzlíci, kteří nosí částečky eletřiny kam je potřeba, a nějak podobně je to prý i televizním vysíláním; proto také vysílače a dráty hučí; tak nevím :-))). Zmiňované ceny neuděluji já, tudíž nezaručuji, že je úspěšný řešitel obrží. Jistojistě ale věřím, že jejich objasnění by mohlo přiněst trochu klidu mnoha tak zvědavým dušičkám, jako je ta moje (veškeré teorie a možnosti vysvětlení proto uvítám v diskusi pod článkem, ať nemusíme čekat dlouho :-)))

První z mých záhad je nefungující zákon o zachování hmotnosti. Dokud jsem doma měla jen normální, tedy analogovou váhu s ručičkou, bylo vše v pořádku. Tedy s mojí hmotností ne vždy, ale s váhou a fyzikálním zákonem ano. Ráno vážím nejméně, večer nejvíce, před menstruací o kilo více, při přenesení hmotnosti na pravou nohu o kilo méně. Prostě pohoda. Jenže pak váhu nahradila váha digitální, dokonce s ukazatelem na desetiny kilogramu ! To půjde má nekonečná hra s kilogramy mnohem lehčeji a jistě se po bedlivém vypátrání, kdy že to vlastně ta těžká deka přibírám, budu moci rozhodnout jak je lépe a rychleji a stáleji shodit zase dolů. Jenže ouha – ta váha nefunguje podle fyzikálních zákonů ! Posuďte sami – ráno po probuzení 72,5 kg, po odskočení na malou 72,6 kg, po lehké snídani 73,2 kg, před odskočením na velkou 73,2 kg, po odskočení na velkou 73,5 kg, po následném vypití 2 dcl čaje 73,9 kg ... před spaním 74,3 kg, ráno po probuzení 72,6 kg. Možná jsem divná já. Možná za noc opravdu vypotím a vydýchám kilo a třičtvrtě potu a ? (nevím čeho). Možná mi při tlačení při velké potřebě naroste tolik svalů, že převáží vše co jsem vyloučila. Nebo je možná ta zakroucená hmota sice ne bez barvy a zápachu, ale zato naprosto bez hmotnosti, či dokonce s hmotností zápornou (koneckonců ve vodě to plave, tak je to možné). Nebo jsem při pití čaje omylem ukousla i kousek hrnečku, že jsem nebyla těžší o 2 dkg ale o 4 ? Či je snad čaj o tolik těžší než voda (1kg =1l nebo se pletu?)?

Stejný fyzikální zákon porušují i ponožky. Jistě to znáte samy – postupně se začnou objevovat jednotlivé ponožky, občas i barev, které nějak nepoznáváte. Během tří let jsem nashromáždila sbírku asi dvacetitří jednotlivých ponožek, pánských i dámských, světlých i tmavých, našich i podivných. Peru je všechny stejně – celý pár vložím jednotlivě (ne, nedělám před praním ani uzel na košilích, ani na věci neleju špínu jen pro to, abych ozkoušela prací prostředek – ponožky proto nebalím do sebe, protože si myslím, že by se hůř vypraly) do stejné várky na praní a ..... a vyndám je také jednotlivě ale trochujinak – už nejsou stejné. Někdy se změní barva, jindy vzorek, někdy ponožka zmizí úplně. A někdy se pro změnu některá ponožka i po půl roce či déle ‚najde‘, takže se nevzdávám a osamělé ponožky uchovávám ve speciálním košíčku. Jen – kam se vlastně nastálo či na mezičas ztrácejí, když chybí i po velkém úklidu a vysmýčení všech koutů a vyprání úplně všeho co bylo špinavé ? Nějaký nápad ?

V mém článku poslední záhada souvisí je spojená s praním. Za příklad poslouží mé dnešní překvapení – do pračky jsem (po várce bílého prádla) vložila následující: dvoje červeně fialové kalhoty, dvě červená trička, jeden červenonahnědlý svetr, pár béžových kousků a dvě světle růžová třička.

Vzhledem k barevnosti všeho ostatního jsem si byla vědoma nebezpečí obarvení jediných dvou světlých věcí – triček do červena. Vzhledem k tomu, že už jsou stejně vybledlá, v podstatě by to byla změna vítaná, proto jsem spustila pračku a čekala na výsledek. Při věšení prádla mě ale čekalo překvapení – vše v pořádku, na dvou růžových tričkách TMAVĚ MODRÉ fleky. V pračce nebylo nic zapomenuto, nic zapadlého, jediná modrá věc byl světle modrý prací prostředek na jemné prádlo, který používám i na bílé prádlo a to zůstáváběloskvoucí. Pokud vím, tak z červené a modré je fialová, ale jak vznikne z červené a červenofialové (ve které je cca 9 dílů červené a 1 díl modré) tmavé modrá ? Vím, že je tak možné rozložit světlo hranolem, ale na látkách by to snad nemělo být možné (pokud ano prosím o vysvětlení a založíme nový druh batiky, ano ?). O případech, kdy peru několik várek za sebou bílé prádlo a najednou je několik kousků z celé pračky (opravdu, nikdy ne všechny) obarveno na vždy se měnící barvu, raději ani nemluvím.

Takže možná jsou v tom zase zamotaní nějací skřítkové. Možná ale někdo objeví vše vysvětlující řešení. A možná, ale to jen opravdu možná, za to dostane i Nobelovu cenu ...