Qvadrinale 2003 a rodina

Jako matka jsem již byla několikrát sama s touto realitou nepříjemě konfrontována, ale protože jsem studium scénografie končila ve 3 měsíci druhého těhotenství, moje touha navštívit svátek všech scénografů byla pro mě velmi lákavá.

V tisku se objevily informace o doprovodném programu pro děti během výstavy, ale protože moje děti jsou všechny do šesti let, byla jsem velmi skeptická. Přesto jsme vyrazili celá rodina k branám výstaviště. Byli jsme s manželem připraveni na všechno, ale realita nás úpleně unesla. RODINNÉ VSTUPNÉ PRO RODIČE S DĚTMI DO 18 LET a za cenu 1,5 vstupenky pro dospělého! Po vstupu do budovy výstaviště příjemná překvapení pokračovala, hned u vstupu na děti čekaly papírové čelenky a koutek pro děti se startem soutěže.

Přestože dobrodružná cesta výstavními prostory byla koncipována pro školou povinné, holčičky ve věku 4,5 a 2 roky se v doprovodu otce celé dvě hodiny královsky bavily a já se synkem v kočárku v klidu „nasávala“ atmosféru a informace. Manžel prožil příjemné dopoledne s dcerkami a ty si hrdě domů nesli „cenu „ v podobě papírového divadla.

Na výstavě jsme byli v dopoledních hodinách a kromě rodin s dětmi, kteřé si podobně jako my vychutnávaly neobvyklou vstřícnost organizátorů, jsme potkávali jen pár studentů a akreditované účastníky Quadrienále. Předpokládám , že i v dalších vystavních prostorech českých muzeí a zámků dopoledne ve všední dny není hlava na hlavě. A tak se táži, proč to tentokrát šlo ? Je to proto ,že scénografové a divadelníci obecně nezapomínají jak kouzelné je být dítětem ? Nevím, ale velký dík všem, kteří za projektem stáli a to stejným dílem Petru Niklovi ( autoru dárků pro děti) , všem průvodcům, co se dětem věnovali i organizátorům celé výstavy, že pro takovou věc našli místo, prostor, čas a především peníze.

Pokud vím bylo Quadrinále financováno především ministerstvem kultury, tudíž státem, přesto jsem se ještě nesetkala s takovým přístupem a pochopením v žádném státem financovaném muzeu či zámku.