tisk-hlavicka

Jirka už s námi nebydlí

23.5.2003 Kateřina J. 142 názorů

Věděli jsme, že se adopce někdy nepovede, ale nikdy nás nenapadlo, že se to stane právě nám. Vždyť jsme se snažili konat vůli Boží…

Nejprve trochu z historie:

Žádost o děťátko jsme si podali po modlitbách a s jistotou v roce 1995 s jistotou, že je to ten nejlepší a jediný úkol pro nás. Chtěli jsme poskytnout domov opuštěnému dítěti. Chtěli jsme ho přijmout jako vlastní, se vším všudy, i s hlídáním vnoučat a tak.

Stalo se několik potvrzujících událostí typu "Gedeonovo rouno" nejen o našem úkolu pěstounů, ale i o Jirkovi konkrétně. Den před tím, než jsme pro něj jeli, jsem se zuřivě ptala: "Ano nebo ne."

Pak jsem měla takové vidění jak moc ho Bůh Jirku miluje - koupal se na úplně hmatatelných vlnách Boží lásky. Chtěla jsem pomoci tomu děťátku, které Bůh tak moc miluje. "Bůh ho nemůže pohladit," uvažovala jsem, "nemůže ho pochovat, protože momentálně není na zemi v těle - já mu propůjčím své ruce, svou náruč."

Přivezli jsme si ho celí šťastní 3.2.1997 (ve dvou a půl letech) z DD Broumov podle sdělení ředitele tohoto zařízení jako celkem zdravé dítě, kterému jen chybí láska a je hodně deprimované. Úředně nám byl svěřen o něco později do poručnické péče. Teprve v květnu jsme dostali (díky tomu, že naše přítelkyně Jana Frantíková chodila na nějaké kurzy), zprávu o jeho zdravotním stavu od Kojeneckého ústavu v Krči, ve které byly popsány nespecifické neurologické problémy. Pro jistotu jsme navštívili neuroložku MUDr. Žezulákovou z Krčské nemocnice, která mi tehdy řekla: "Maminko radujte se, Vaše dítě je zcela v pořádku". Cestu domů jsem doslova protančila.

Teprve o čtyři roky později se ukázalo, že neměla pravdu. Jirka je závažně postižen - demencí, autismem a schizofrenií.

Prožil s námi pět let, pak jsme se s ním museli rozloučit. Museli?! To vždycky zůstane otázkou. Pán Bůh nám tehdy neřekl: "Dávám vám ho jen na pět let." Ale také neřekl: "Napořád."

S Jirkou bylo skoro všechno strašně těžké, až na jednu věc - zamilovali jsme si ho. My jeho a on nás. Milujeme se pořád. A o to víc nás rozloučení bolí.

Rok 2000/2001 byl pro nás opravdu těžký - a řešení, které jsme přijali je těžké stejně.

Začalo to na podzim 2000, kdy jsem se začala starat o Jirkovo zařazení do školy. Protože jsem měla opravdu zlou zkušenost s psychology, objednala jsem ho k neuroložce MUDr. Sereghyové - již při prvním vyšetření na mne vysypala, že je Jirka velice psychomotoricky retardovaný a dost se divila, že mi to ještě nikdo neřekl. Naordinovala mu nějaké léky (Tanacan), které jeho nedobré projevy znásobily. Trochu jsem jí popsala co Jirka tento týden vyváděl a ona nás okamžitě jako urgentní případ poslala na psychiatrii. Strašně jsem se divila, vždyť Jirka takhle vyvádí celé čtyři roky. A v tomto okamžiku jsem si uvědomila, že jde do tuhého a po modlitbách jsem se rozhodla netajit již žádné Jirkovy problémy a vše svěřit odborníkům. (Několik let jsem se totiž snažila o Jirkovi mluvit pozitivně - tedy nepřipomínat odpuštěné. Ale ono má všechno své meze.)

MUDr. Tomková, psychiatr - mu nasadila jiný lék (Neuleptil), který mu trochu pomohl. Po prostudování všech materiálů nám ale sdělila, že je Jirka poškozen geneticky (alkoholový syndrom a asi i jiné) a tudíž nezvratně a že se jeho problémové chování bude s věkem zhoršovat. Důsledkem tohoto poškození je imbecilita, atypický autismus a patologické rysy chování: negativismus, nezvládání emocí s těžkými projevy agresivity. Rozhodně nám doporučila ho co nejdříve umístit do Ústavu sociální péče a ochránit tak zdravé děti, své manželství i mne. Nejprve jsem jí to nechtěla uvěřit, chtěla jsem bojovat pro Boha i pro svou velkou lásku k Jirkovi, ale pak jsem si dala podmínku, že pro svůj postoj musím získat Dr.Kovaříka - psychologa ze Střediska náhradní rodinné péče. Ten Jirku v rozmezí leden - květen 2001 několikrát vyšetřil. Sdělil nám, že je to závažné (agresivita, negativismus a nízká inteligence) a vyslovil názor, že neměl být dát do rodiny ke stejně starým dětem, to že byla nepochopitelná chyba úřadů. Nakonec jednoznačně doporučil (spolu s ostatními pracovníky SNRP) Jirkovo umístění do ústavu sociální péče nebo na diagnostický pobyt v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Rozhodně nesmí zůstat u nás!

Máme přijmout či odmítnout jejich názor? Před prázdninami 2001 jsme si za velkých bolestí přiznali, že MUDr. Tomková a Dr.Kovařík mají pravdu. Jak to ale vyřešit?

Nejprve jsme se snažili řešit svou situaci pomocí osobního asistenta, ale i když jsem napsala na několik nadací, tak jsme nezískali ani peníze ani člověka.

Pak jsme uvažovali o týdenní MŠ nebo všednodenní pobyt v Klokánku (dopoledne by jezdil do své původní školky, odpoledne by trávil v Klokánku, víkendy u nás), ale naše sociální pracovnice tehdy paní Spanilá nám sdělila, že na to jako poručníci nemáme právo (byl by nám odebrán a měli bychom škraloup za špatnou péči).

V tomto období jsme opravdu intenzivně toužili po tom dostat se všichni najednou do nebe, kde by už měl Jiříček nové tělo a hlavně nový rozum. Občas jsme vymýšleli i to, jak to udělat.

V srpnu za stavu dost velkého zoufalství jsme se rozhodli, že od září PP zrušíme a Jirka půjde do Ústavu. Dorazilo nás zjištění, že poručníci nemají možnost podílet se na jeho volbě! Ani záruku, že nám ho ještě někdy půjčí! Strašně to bolelo. Ale rozhodli jsme se žít a ochránit zdravé děti i sebe. Musela jsem Jirku Bohu odevzdat. "Jeho záchrana není na mně, ale na Tobě Hospodine. Já už víc udělat nemůžu," řekla jsem tehdy.

Na konci srpna Bůh povolal naši babičku Aničku a ta si Jirku odvezla "na zkoušku" k sobě. Druhý den po jejím rozhodnutí dostal Jirka konečně osobního asistenta od Nadace Rozum a cit. Po měsíci se babička rozhodla, že to s ním zkusí. Nyní je u ní Jirka druhým rokem.

Co bude dál???

Vyrovnáváme se s tím těžko.

Mohli bychom klást vinu lékařům z KÚ, že nepoznali jeho genetickou vadu. Nebo zaměstnancům Magistrátu, že nám nedali propouštěcí zprávy. Nebo lékařům optimistům neuroložce Zezulákové, psycholožce Woleské. Nebo soudkyni, která nám nesdělila hned napoprvé všechno, co o Jirkově rodině věděla (např. asi po půldruhém roce Jirkova pobytu u nás nám vylíčila, že jeho biologická matka byla souzena pro znásilňování). Proč nám všechna fakta nemohli poskytnout před tím, než jsme si ho odvezli domů? Jenže si uvědomujeme, že za všemi těmito snad i lidskými chybami byla svrchovaná Boží vůle.

Nebo ne? Bylo to mámení charismatických poblouznilců? Taky vedle. Bůh je přece člověku srozumitelný. Tehdy jsme opravdově hledali a krok za krokem pomalu postupovali a - dostali Jirku.

Máme tedy obviňovat Boha? Určitě by to šlo a bylo období, kdy jsem s tímto pokušením opravdu bojovala. Proč nám nedal zdravější opuštěné dítě? Proč nám nedal dítě, které by s námi mohlo vyrůst, ke kterému bych mohla chodit hlídat vnoučata? Proč ho neuzdravil?! Pak jsem si ale vzpomněla, že jsme před více než 12 lety slíbili ve stejnou noc (nezávisle na sobě) Tonda i já, že budeme Boha poslouchat a nebudeme se ptát proč. Tak jsem se pokořila.

Malou útěchu dostáváme od odborníků, například Dr. Kovařík řekl, že ještě neviděl rodinu, která by se o takto postižené dítě starala více než dva roky (a my skoro pět, navíc s tolika vlastními dětmi) a že nás obdivuje. Nebo jiní, že ještě neviděli autistu tak dobře komunikujícího a s takovou slovní zásobou, s takovou znalostí zvířat, písmenek, písniček atd.

Malou útěchu mám v tom, že jsme do Jirky investovali více než kdokoli jiný na světě, dokonce více než jeho vlastní rodiče, a že jsme ho zachránili před těžkým životem v ústavu sociální péče alespoň na pět let a že tam půjde jako usměvavý a mluvící tvoreček (kéž by ho babička dotáhla ještě dál).

Mohli bychom si ho nechat? Ano ještě tak 1-3 roky bychom to snad přežili, ale co pak. Nedá se nic dělat odpovědnost za své duševní zdraví a za manželství a za zdravé děti musí dostat přednost. A hlavně ani to největší naše vypětí a obětování by Jirku zřejmě neposunulo podstatně dál … Kdyby bylo jen na mně, já bych za Jirku opravdu klidně zemřela, ale to si může dovolit jen člověk bez dalších závazků. Bez manželského partnera, bez dětí…

Pomalu si tedy zvykáme na klidný život. Nikdo se u nás doma nevzteká. Nemusím se bát o život Daníka a Esterky. Nemusím být stále ve střehu. Nemusím vymýšlet tresty, poslouchat stížnosti od sousedů a učitelek ani komunikovat o hrochovi. Hurá. Pak ale při úklidu najdu Jirkovo zapomenuté tričko a nebo ráno omylem naliji čaj do jeho hrnečku se sněhuláčkem a všechno se ve mně sevře bolestí. Víte kolik bolesti pociťuji, když se mne někdo v parku zeptá, kolik máme dětí?

Někdy mám chuť vyrvat Jirku babičce a zase ho mít doma. Tolik se mi stýská. A pak Jirka přijede na víkend - všichni se na něj těšíme, kluci mu nachystají dárečky, které nakoupí za své kapesné (bonbóny, balónky), objímáme se a radujeme se z toho, že jsme spolu. A netrvá to dlouho, hned po obědě vznikne první konflikt, krátce na to druhý, Daník je více či méně zraněn, další konflikt, průšvih. Daníkovi opět teče krev z nosu. Jindy srazí Jirka Joela ze své postele tak nešikovně, že si Joel málem zlomí ruku. Jirka se vzpouzí a nechce jít spát a já ho zvednu a zase si ošklivě rozhodím záda. Jindy Esterku z hlouposti ohrozí … A tak si uvědomujeme, že jsme se rozhodli správně.

Jindy zase nachytám našeho desetiletého syna jak před usnutím pláče.

"Co se ti stalo?"

"Ale nic," odpovídá.

"Jen mi to pověz, vždyť jsem tvoje maminka."

"Strašně se mi stýská po Jirkovi…"

Pomodlete se za nás a s námi Když člověk nemá Bohu co říci bez slz nebo bez vzdoru, pomohou staleté modlitby předků.

Dodatek:

Jak se projevuje dítě postižené autismem a schizofrenií?

  • záchvaty vzteklého a bezmocného řvaní (10 - 80 x denně), spouští se např. když jdeme nakupovat a obchod má inventuru. Nebo na návštěvě v cizím prostředí. Nebo, když mu něco zakážeme (např. kopat do psa). Nebo (loňská historka od babičky z Kladna) odmítl nasednout do modrého vlaku. Chtěl jet červeným. Nenechal si vymluvit, že ten červený jede někam úplně jinam - babička ho musela násilím dovléci dovnitř. Jirka ječel další půldruhé hodiny, že se mu stala křivda.
  • absolutní negativismus - odmítá všechno, co se pravidelně dělá od oblékání, čištění zubů po večerní odchod do postýlky. Při jedné z jeho návštěv u nás se venku honil s Esterkou (legrace) a trochu ji při tom strkal (legrace), jenže když se honili i po schodech a on ji stále strkal (Esterka to vždycky vybrala a chechtala se), tak jsem to pro jistotu chtěla zakázat. Vzala jsem si ho na klín a vysvětlila jsem mu to, že je to nebezpečné, atd. Jirka se vzepřel, že toho nenechá, tak jsem ho od Esterky odtáhla. Vztekle do mne kopal, dostal na zadek, vztekal se a chytil kočárek a urval z něho železnou tyčku a tou se na mne napřáhl… vytrhla jsem mu ji, Jirka vztekle kopal do kočárku a do laviček …po 15 minutách mu se uklidnil a strašně ho to mrzelo.
  • agresivita - celou dobu co byl u nás byl velni zlý na Daníka - několikrát ho ohrozil na životě a mnohokrát na zdraví - např. mu zabodl nůžky těsně pod oko, pravidelně ho škrtil (začalo to lochtáním, oba se smáli, a pak stiskl a Daník jen chroptěl). Nejdříve mlátil i nás rodiče, ale později se to transformovalo do "jen" plivanců a nadávek. Při jeho návštěvách u nás se ukázalo, že už je schopen uhrozit i Joela.
  • lhaní - nebo jak to nazvat - nikdy se nedalo spolehnout na to, co vypráví (několikrát jsem vynadala učitelkám v MŠ a pak se ukázalo, že si to barvitě navymýšlel a musela jsem se omlouvat). Naopak byl schopen o mně a manželovi navykládat strašlivé historky co jsme mu udělali nebo jak se o něj špatně staráme, až posluchačovi trnula krev v žilách. Tomu, kdo nás neznal se pak opravdu těžko vysvětlovalo, že to není pravda.
  • noční kývání a sebepoškozování - tohle nejvíce trápí babičku. Nyní se už přestěhovalo do druhého pokoje, ale stejně jí Jirkovo noční řádění ruší. Napadlo ji koupit mu na spaní houpací síť. Začala brát prášky na spaní a léčit se u psychiatra a neurologa.
  • ničení oblečení, povlečení, hraček, trhá pásky z kazet, tapety, aj. - např. za 4 roky roztrhal více než 27 kusů dětského povlečení a prostěradel, mnoho kazet s dětskými písničkami a pohádkami, hraček zničil nesčetně, kde mohl, oloupal tapety, atd.
  • pomočování a pokakávání - jako kdyby ho bavilo pohoršovat jiné lidi tím, že se podělá. Na poslední schůzce Dobromyslu, kde byl např. honil děti a čural na ně (obměna hry na babu) + pravidelně čurá mimo mísu a chechtá se tomu. Babička mu zajistila plenky. Moje doktorka mi nikdy neprozradila, že dítě nad čtyři roky má nárok na 1.500 Kč měsíčně od pojišťovny na jednorázové plenky. Takže jsem mu dávala látkové a máchala a prala v ruce. Pomočování a pokakávání se vrací v takových vlnách. Někdy je to dva až tři měsíce dobré, ale pak se dostaví jakýsi kdovíčím zaviněný regres.
  • psychotické vidiny - vidí medvěda či hrocha, kteří ho ohrožují - a stále dokola o nich vypráví. A i když ho milujeme, snažíme se s ním trpělivě rozmlouvat, tak nás tento způsob komunikace opravdu obtěžuje a psychicky unavuje. Také se občas baví sám se sebou - jeden hlas je takový normální a druhý hluboký - ten první hlas: "Ble ble". Ten druhý:"Neříkej ble ble" Ten první: "Ble ble ble ble". Chechot. Nejhorší okamžiky jsou před spaním - neudržitelně se chechtá, říká stále dokola nesmyslné slabiky, nadávky, plive, prská … Zkuste do toho číst dvěma dalším dětem. Tyto stavy trochu ustoupí při pravidelné četbě Božího slova. Nijak mne tedy nepřekvapilo, když má od loňského roku tedy 2001 od kladenské psychiatričky diagnostikovánu také schizofrenii.
  • porucha komunikace - komunikuje teď hodně a rád, ale nemluví úplně rozumně, ale v takových blocích, po chvilce rozhovoru tímto stylem, jsme vycucaní - je to takový styl Rainman. Mimochodem poprvé jsem si uvědomila, že je Jirka nenormální, právě po shlédnutí tohoto filmu. Udělala jsem si hezký večer, děti už spaly, já se posadila s něčím dobrým k televizi, že se podívám na slavný film, a … hlava mi začala třeštit a třeštila mi stále víc… po nějaké době mi došlo, že styl Rainmanovi komunikace je stejně vycucávající jako to, co jsem poslouchala celý den od Jirky a že mne to deptá. "Co jenom tomu Jirkovi je?" ptala jsem se psycholožky, ale ta mne opět ujistila, že je naprosto v pořádku, jen potřebuje dohnat to, co mu bylo v dětství odepřeno. Ale bohužel to nebyla pravda. O několik let později tým odborníků diagnostikoval autismus.
  • útěky- Ve 4 letech sebral klíčky od auta, odemkl ho a rozjel, chtěl prý jet do ZOO. Nebo odešel ze hřiště - odmítl jít se mnou a sourozenci domů na oběd. Donesla jsem tedy domů nejprve miminko Esterku, sedmiletý Joel ji hlídal, já vyběhla zpátky, abych odnesla i vzpouzejícího se Jiříka. Jirka ale nikde nebyl. Po půl hodině zoufalého hledání, kdy už jsem skoro zase volala policii, jsem ho našla - během těch tří minut odešel k jedné holčičce ze hřiště domů. Několikrát mu při útěku šlo o život - šel přes rušnou silnici. Několikrát jsem ho vůbec nenašla a on přišel sám třeba za hodinu, že byl na procházce v lese, apod. Ale nemyslete si, že bych na něj nedávala pozor, ale spíš, že se uhlídat nedá. Vždycky fikaně využil momentu, kdy jsem se ohlédla např. kdy jsem vyndávala z tašky přezůvky pro druhé dítě a bleskově zmizel.
  • žaluje na lidi, kteří se o něj starají např. loňská historka z Kladna - v předvečer našeho příjezdu babička koupila 10 jogurtů,. Jirka snědl devět 9. Ten desátý chtěla babička schovat pro Esterku a sebrala mu ho. Jirka začal ječet - šel ke vstupním dveřím a křičel přes ně do chodby: "Já mám hlad. Vona mi nedá najíst". A jindy prý si tam zase stoupl sám sebe mlátil pěstí do zadku a křičel: "Pomoc vona mne bije. Nechej mne, nechej mne!" Babička si povzdechla, že se s ní sousedi přestávají bavit.

Jak je postižen pečovatel o dítě s autismem:

Posléze jsme přestali chodit mezi lidi (a omezili tak situace, které Jirku dráždily) - přestali jsme chodit na skupinku, na celosbor, návštěvy … A také jsme zjistili, že k nám chodí stále méně lidí.

Stále jsem musela být ve střehu - nikdy jsem nemohla Jirku spustit z očí. Po narození Esterky jsem nemohla jít ani na WC bez toho, že bych ji svěřila někomu jinému, protože hrozilo, že se mu v hlavě něco zvrtne a ublíží jí. Byla jsem čím dál více předrážděná. Rostla v nás psychická únava. A čím dál tím více Jirkových výstřelků jsme řešili se vztekem. Největší zhoršení přišlo, když jsme ho už nemohla při jeho záchvatech odnášet (vážil již přes 20 kg) a já si námahou poškodila břišní stěnu a vnitřnosti a záda, pak jsem otěhotněla. Záda mám od té doby nemocná - léčím se na neurologii a chodím na rehabilitace.

Někam s Jirkou dojít je utrpení. I jeho osobnímu asistentovi, kterého má u babičky se nedávno stalo, že nestihl vlak, protože se mu Jirka válel po zemi a odmítl vstát.

Taky můj manžel začal na Jirku reagovat a priori podrážděně.

Joelek s Daníkem museli pomáhat - pracují v domácnosti více než jiné děti a hlavně museli nezlobit ... Oba se naučili různé finty jak mi pomoci Jirku motivovat, když na Jirku přišla zlobivka a vzpouzel se a nechtěl jít dál, dělali například krokodýla a honili ho jakoby krokodýlími čelistmi a nebo ho vzali za ruku a politovali ho. Na Daníka to bylo v posledku trochu moc. A v posledních dvou letech (od té doby co mu Jirka zabil to morčátko) se to o projevovalo - neurózy (s bolestí hlavy a břicha), zadrhávání, nejistota v kolektivu…

Babička už to také odnáší, minulý měsíc ji vyhodili ze zaměstnání. Jirkův osobní asistent dostal žaludeční vředy.

Článek byl původně napsán pro křesťanský časopis Život víry.

Názory k článku (142 názorů)
nerozumim Eliska, deti 10, 7 let 23.5.2003 9:38
*Re: nerozumim Vladan 23.5.2003 9:52
**Re: nerozumim Katka,dcera 5 let 23.5.2003 11:44
**Re: nerozumim Alice 25.5.2003 0:7
*víra versus zodpovědnost inulka 23.5.2003 12:13
**Re: víra versus zodpovědnost Ivule+Hony 23.5.2003 12:27
***Re: víra versus zodpovědnost Katka 23.5.2003 13:41
**Re: víra versus zodpovědnost Jiřule a 3 skřítkové 3.6.2003 13:0
*Nevím Ivka, syn 15, dcera 11 23.5.2003 14:32
**Je mi z vás zle Hana D. 4.7.2003 6:56
**Re: Nevím KATKA,TEHOTNA 4.8.2003 18:47
*Re: nerozumim Štěpánka  23.5.2003 19:1
*Paní Kateřině Míša 24.5.2003 17:22
**dobrá odpověď, bludicka 8.6.2003 22:1
Fanatismus Daniela Lukášek Leonka Kevin 23.5.2003 12:59
ani ja nerozumiem nika, 2 dospele deti 23.5.2003 13:8
*Re: ani ja nerozumiem Martina, Honzík 3,5 roku 23.5.2003 13:21
**Re: ani ja nerozumiem Jitka+2 26.5.2003 13:46
*ja rozumim Izabela 23.5.2003 14:18
**Re: ja rozumim Daniela Lukášek Leonka Kevin 23.5.2003 17:21
**Re: ja rozumim Ivule+Hony 26.5.2003 8:18
***Re: ja rozumim Chiara 2 děti 7.11.2003 21:40
**Re: ja rozumim Vladan 27.5.2003 11:31
***Re: ja rozumim Žaba (Darek, Alan a Dora) 27.5.2003 21:27
****Re: ja rozumim Kateřina 30.5.2003 22:34
*****Re: ja rozumim Sarka 2.6.2003 22:59
****Re: ja rozumim Viky 16.6.2003 11:21
****Re: ja rozumim Agata 22.9.2003 8:39
***Re: ja rozumim Alice 28.5.2003 0:4
Nepřeháníte to trochu? Klára 23.5.2003 13:56
*Re:Nedospěla jsem ? Gabina 23.5.2003 14:19
*Malá poznámka... Jitka+2 26.5.2003 13:54
...nevěřím... Magda, tři dospívající děti 23.5.2003 14:27
Jak to bylo doopravdy? Sosan 23.5.2003 14:31
*Re: Jak to bylo doopravdy? Konstanta & 3 raraši 23.5.2003 15:30
**Re: Jak to bylo doopravdy? Sosan 23.5.2003 15:43
**Otázky 16.5Salám&Lajka14 23.5.2003 15:45
***Re: Otázky Daniela Lukášek Leonka Kevin 23.5.2003 18:21
**Re: Jak to bylo doopravdy? segra 23.5.2003 16:25
***Re: Jak to bylo doopravdy? Sosan 23.5.2003 17:7
****sosane ,máš pravdu Hedvika, 4 děti 26.5.2003 0:32
*****Re: naprosto souhlasím Chiara 2 děti 7.11.2003 22:3
**Re: Jak to bylo doopravdy? Dita 26.5.2003 10:28
**????? Petra, 2 děti 27.5.2003 19:52
**Re: Jak to bylo doopravdy? Petra 27.5.2003 20:27
**Re: Jak to bylo doopravdy? Misa3 13.8.2003 13:49
*Re: Jak to bylo doopravdy? Elsa 40, Tom 10 24.5.2003 15:32
**Re: Jak to bylo doopravdy? ...neviditelná... 14.9.2014 16:59
Pridávam sa k nechápajúcim Zuzana+dcéra(04/01),syn(07/04) 23.5.2003 14:49
Bláboly šílené ženské Lena, 1 syn 23.5.2003 14:55
*Re: Bláboly šílené ženské nika, 2 dospele deti 23.5.2003 15:7
Jsem na Vas hrdy, Katerino. kmotr Lukas 23.5.2003 15:11
*Re: Jsem na Vas hrdy, Katerino. Poh 23.5.2003 21:27
*Velmi vás obdivuji Hannah 28.5.2003 8:42
*Re: Jsem na Vas hrdy, Katerino. Katka 30.5.2003 22:42
Jen jiny jazyk :) Konstanta & 3 raraši 23.5.2003 15:26
*Re: Jen jiny jazyk :) Šárí 26.5.2003 14:7
*Re: Jen jiny jazyk :) Dick, 2 holčičky 27.5.2003 9:55
Vzdyť je to jednoduché Taky Jirka 23.5.2003 15:28
*Re: Vzdyť je to jednoduché Hanka, dcera 3 roky 23.5.2003 21:27
*Soudíte? Rose 23.5.2003 21:33
**Re: Soudíte? Gabriela 23.5.2003 21:51
***Re: odpustek jana 23.5.2003 22:49
****Re: odpustek Iva, 2 děti 26.5.2003 12:15
***Re: Soudíte? Zažila jsem to Muriel 28.5.2003 13:7
**Re: Soudíte? Anna 23.5.2003 22:7
***Re: Soudíte? Daniela Lukášek Leonka Kevin 23.5.2003 23:34
****Re: Daniele Renata,dvě děti 24.5.2003 15:4
**Re: Soudíte? Ženetka 23.5.2003 23:55
***Re: Soudíte? Šárí 26.5.2003 14:12
*než dojde k neštěstí Renata,dvě děti 23.5.2003 22:49
Víra je jedna věc, ale... ~•~Missy~•~ 23.5.2003 22:6
Bilance Petr 24.5.2003 9:52
*Re: Bilance Petra, 2 děti 24.5.2003 15:4
*Re: Bilance - souhlasím Jarka, 1 dítě 26.5.2003 8:28
*Re: Bilance janka a spol 27.5.2003 9:0
Vira? Jana, dcera 2 roky 24.5.2003 15:35
*Re: Vira? Petr 24.5.2003 16:27
**Re: Vira? zuzana 25.5.2003 6:7
Jirka uz s námi nebydlí Alice 25.5.2003 0:11
*Kdo miluje Jirku aneb samá lež? Šárka 31.5.2003 22:55
Nerozumím... Helena, dvojčata 25.5.2003 7:26
Reakce Martina,syn 2r. 25.5.2003 15:28
*Poznámka Janula 25.5.2003 15:39
**Re: Poznámka Miška, 3 děti 25.5.2003 15:44
***Re: Poznámka Janula 25.5.2003 16:5
****Re: Poznámka Veličina 25.5.2003 19:22
*****Re: Poznámka Janula 25.5.2003 22:46
******Re: Poznámka Veličina 27.5.2003 19:25
*******Re: Poznámka Viky 16.6.2003 12:40
*Re: Reakce Daniela Lukášek Leonka Kevin 25.5.2003 15:52
Postizené díte Alice 25.5.2003 20:39
*Re: Postizené díte Evelyn1968,2děti 26.5.2003 22:47
Rada Pán Bůh 26.5.2003 9:41
Empatie ano, ale pro všechny! Meta 26.5.2003 9:46
*Re: Empatie ano, ale pro všechny! Vera S. Clarisska 7 , USA 26.5.2003 22:47
Obdiv? Katka 26.5.2003 14:59
Tak nevím Alena, bez dětí 26.5.2003 16:24
*Re: Tak nevím - o dědečkovi na komíně Sosan 26.5.2003 17:24
**Re: Tak nevím - o dědečkovi na komín... Boba 26.5.2003 21:12
Myslím, že chápu Mirka 27.5.2003 8:10
*Re: Myslím, že chápu Daniela Lukášek Leonka Kevin 27.5.2003 8:46
**Re: Myslím, že chápu Marta 27.5.2003 20:13
***Re: Myslím, že chápu Daniela Lukášek Leonka Kevin 27.5.2003 22:49
****Re: Myslím, že chápu Daniela Lukášek Leonka Kevin 27.5.2003 23:14
*****Re: Myslím, že chápu Vladik 27.5.2003 23:28
******Re: Myslím, že chápu Sosan 28.5.2003 13:46
*****Re: Myslím, ze chápu Alice 28.5.2003 0:53
****Re: Myslím, že chápu Evelyn1968,2děti 28.5.2003 8:16
***Re: Myslím, že chápu-pro Martu Evelyn1968,2děti 28.5.2003 8:12
***Re: Myslím, že chápu Jarka, dvě dcery 28.5.2003 10:2
***Re: Myslím, že chápu Hanka, dcera 3 roky 28.5.2003 12:37
*Re: Myslím, že chápu Monika  8.6.2003 17:57
Kdo neprožil, nepochopí Pavel 27.5.2003 10:3
Zvláštní pocit Hanka,Jiříček 3,5 let 28.5.2003 8:43
Proč tolik příkrých soudů? Jarmila 28.5.2003 15:37
*Re: Proč tolik příkrých soudů? Asi pro... Sosan 28.5.2003 17:26
**Pane Bože , řekni , prosím,Kateřině... Helena, dva kluci 29.5.2003 14:58
**Re: Proč tolik příkrých soudů? Asi p... Jarmila 30.5.2003 11:25
***Re: Proč tolik příkrých soudů? Asi... vseznalek 30.5.2003 11:29
****Re: Proč tolik příkrých soudů? A... Sosan 30.5.2003 12:45
*****Re: Proč tolik příkry´ch soudů... Alice 30.5.2003 20:17
****Re: Proč tolik příkrých soudů? A... Sosan 30.5.2003 12:52
*****Re: Proč tolik příkrých soudů?... Jarmila 30.5.2003 13:42
******Re: Proč tolik příkrých soud... Sosan 30.5.2003 14:8
*******Re: Proč tolik příkrých so... Jarmila 30.5.2003 15:13
********K čemu má vlastně slouži... Marcela, 2 děti (4 a 2 roky) 31.5.2003 22:34
*******Re: Proč tolik příkrých so... Rose 1.6.2003 11:34
********Jo, chápu. Sosan 2.6.2003 9:16
*********Re: Jo, chápu. Rose 2.6.2003 23:0
Je to možné? andrea, 4,5r. a 3 měs. 2.6.2003 20:8
Vina původ. rodičů, neštěstí pro dítě..? Eva 3.6.2003 12:59
*Re: Vina původ. rodičů, neštěstí pro d... Eva 3.6.2003 14:2
to snad není možné! sabina 12.6.2003 13:38
*Re: to snad není možné! Misa3 1.8.2003 19:51
**Re: to snad není možné! Lenka Nové 16.9.2014 8:35
*Re: to snad není možné! Regina,2 děti 16.5.2004 15:18
víra není důvodem pro osvojení si cizího... ALENA 23.6.2003 16:50
*Re: víra není důvodem pro osvojení si ... Misa3 2.8.2003 15:43
*Re: víra není důvodem pro osvojení si ... Eva 21.12.2004 12:24
*Re: víra není důvodem pro osvojení si ... jk 3+kk 16.9.2014 1:49
máte moji podporu jitka, 3 děti, 1 adoptované  28.2.2004 3:5




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.